Akce Kanal - report II

Slibene pokracovani:

Posadka s koly a CLiffem na ceste, ja doma. Puvodne jsem mela jit do prace, ale o tom jindy. Jak probihala cesta, zhruba vite, protoze o tom sjem informovala v primem prenosu. Podle planu meli priejt vlakem v 8 vecer naseho UK casu a meli jsme se sejit na prvni benzince za hranicemi. Nam mela cesta trvat hodinu dvacet, ale zadny planovac neumi zapocitat londysnky provoz, takze jsme vyrazili po seste, abychom tam nejpozdeji v tech osm byli. Udelala jsem znavenym pocestnym svacinu a vzala piti a natesene jsme utikali k autu. Meli jsme obavy, ze treba pojedou pozdejsim vlakem, ze nestihnou planovany, a my budeme cekat. Tak jsem si rikali, ze snazit se byt tam pred osmou je zbytecne.

Chvili po nasem vyjezdu nas trosku zmatlo, ze Mirek psal, ze Cliff prosel kontrolou a uz jsou ve vlaku, protoze normalne pousti tak 20 min pred odjezdem a tohle bylo vic jak hodinu pred nim. Ale to by nebyl syn sveho otce. Oni totiz stihli drivejsi vlak a vzali je na nej. Takze nam chvili po sedme prisla SMSka, ze jsou na benzince na miste urceni. My byli kde? NA CESTE. Protoze samozrejme jsme se vymotavali z mesta desne dlouho a to jsme jeli z relativne dobreho konce. Kdyz chce clovek z Londyna smerem na jih a ke kanalu, musi jet pres jeden moc pekny most, kde se plati mytne. Fotky nekdy snad dodam.

Ale zpet k veci - mile utikaly a utikaly a my ve trictvrte na osm konecne dojeli do bodu B, kde cekala teta s Mirkem a priksirovany Cliffik. Vitani bylo bourlive. CLiff byl pry po ceste hodny. Ale musel byt pekne vykuleny. Ale tak snad mu vysledek udelal radost. Ale protoze nekteri z nas meli za sebou docela dlouhou cestu, vydali jsme se kde domov muj. Teta jela s Martinem a ja jela jako co-pilot Mirkovi a nam i zustal vzadu Cliff. Pul cesty bylo po dalnici, tak to bylo fajn, druha pulka uz byl obchvat Londyna a to bylo narocnejsi. Ke konci jsem Mirkovi jen porad slibovala uz jen par minut, uz jen par minut. Ale zvladl to bravurne. I kdyz se mezi nas porad nekdo cpal a nebylo jen tak viset za Martinem. Take byla uz tma a on nas poradne nevidel. Ale dojeli jsme v poradku, kola nahazeli do garaze a sli na hotel Rohlik.

Zrave zajemce bude zajimat, ze jsme meli zapecene brambory a vsichni se na ne vrhli. Pak jsme si rychle vymenili nejake ty novinky, dohodli se na snidani po devate a zalehli.

Jeste k darum, strejda nam poslal vinko (pro me) a pivko (pro Martina), vinko jsme pak v prubehu navstevy vypili a pivo delalo radost halvne Mirkovi :) A jinak maminka nabalila spoustu veci, hlavne teda Cliffovych. A pak nejake sladkosti, koreni, ktere jsem si objednala a tak dale a tak dale. Rozbalovali jsme asi tri dny a pokazde jsem najednou nasla v nejake kapse neco dalsiho schovaneho.

V patek jsme posnidali mistni specialitu scony s clotted creamem a marmeladkou a ja s navstevou vyrazial do mesta. Martin pracoval z domova a hlidal Cliffa. My toho nachodili a videli hrozne moc. Pekne jsem nas utahala. V sobotu jsme se sli podivat na domek, co chceme, tak jsme byli radi, ze mame s sebou poradni sbor. Po domku jsme chtely jit s tetou do mesta a muzske nechat doma, at relaxuji. Sice jsme vyrazily, ale ja si hned u nas na prvnich schodech zvladla zvrknout kotnik, takze jsme se hned vratily.

Vysledek byl ja s nohou nahore doma, zbytek do mesta. Ti si to take pekne uzili, akorat zaver se tak nevydaril. Bylo mi podezrele, ze dlouho nejdou. A kdyz prisli, tak mi Martin oznamil, ze ma otravu jidlem. Coz jsem povazovala za nepovedeny vtip. Nepovedeny byl, ale vtip ne. Dobra zprava je, ze to byla jen otravicka a ze se z toho Martin hned do nedele vyspal. Ale bylo to jak v nejakem vojenskem filmu: "Two men down, I repeat two men down." Nebo co to tam rikaji vzdy.

A protoze jsme byli pulka skupiny v invalidni peci, uelali jsme nedeli odpocinkovou. Nakonec nam jeste navsteva varila a jako vrchol vseho vytrela. V nedeli jsme si upekli mnam jehneci na mrkvi s cesnekem a rozmarynem. Kde jsem se bohzuel podilela jen radou a skrabanim mrkve, protoze to jsem mohla delat v sede. Ale jinak jsem nas cele tri dny zasobovala Pimms koktejly. A zmrzlinkou a tak. A v pondeli rano v 6:02 nam navsteva odjela. Cliff a kola zustali.

Moc moc moc moc dekujeme, ze za nami prijeli, privezli nam trochu domova a hlavne naseho CLifficka. Skoda jen, ze jsme nekteri trosku odpadli, ale tak nebyli tu naposledy, tak jim to priste vynahradime.

Dalsi navsteva nas ceka v cervnu, protoze mamka s tatkou se rozhodli zinkasovat poukaz od CK Rohlik Travel a prijedou se na nas podivat. Ale to uz budeme bydlet jinde. Takze v nasem soucasnem domove nas navstivila Eva a ted teta s Mirkem. Vy vsichni ostatni uz nas zastihnete jinde. A s Cliffem.

Fotky dodam priste, uz nejak nemam misto v galerii, tak to musim poresit.

Pa vsem,

Janine

Akce Kanal - report I

Pod timto velmi sofistikovanym a maskovacim nazvem operace se skryva v zasade jednoduchy manevr a to prevoz Cliffa a letnich kol z CR k nam do Londyna. Cely napad vznikl, kdyz jsme zjistili, ze ne uplne stihame toto zvladnout sami pres Velikonoce. A protoze mame hodnou tetu Jozku a hodneho bratrance Mirka, povedl se vymyslet plan (aneb JA jsem vymyslela a zorganizovala) na kveten. Stezejni soucast planu bylo provest to cele s autem, protoze posilat Cliffa letadlem by stalo asi tak petkrat vic.

Takze plan vypadal takto: teta s Mirkem vezmou psa, kola a nejake drobnosti, projedou Evropu, v Calais najedou na vlak, projedou tunelem (viz nazev akce Kanal) a za tunelem na ne pockame na benzince. A pojedou za nami domu, protoze rizeni vlevo by asi sami zvladli, ale k nam by Londynem bez navigace nedojeli.

Pro uspesny prubeh cele akce bylo nutne nejdriv zaridit nekolik veci. Tatka nam vyzvedl v servisu kola a probehlo branne cviceni aneb trenink, jak se kola vejdou do Ignise(u?) a jestli se tam vejde i Cliff a nejake zavazadlo tete a Mirkovi. Test probehl uspesne a zjistilo se, ze treti osoba by se sice nevesla, ale pes, kola, svacina a nejaka ta taska s oblecenim projdou.

Den pred odjezdem si vzal nas tatka dovolenou a jel s CLiffem na strihani a pak jeste s mamkou zaridit zase vse na veterinu, protoze Cliff potreboval tunu razitek do pasu, aby ho sem vubec pustili. To bylo ve stredu 6/5. Timto jeste jendou moc dekujeme rodicum za pomoc, protoze bez nich by k nam Cliff ani nemohl vyrazit na cestu.

Ve ctvrtek 7/5 v 6 rano dodali nasi priksirovaneho Cliffa a tasky do auta a posadka v 6:20 vyrazila smer kanal.

*** pokracovani priste, dochazi mi baterka v notebooku a protoze muzu psat jen s nohama nahore, tak zbytek pozdeji***

Par fotek

Jen kratce, navsteva probiha pekne. V patek jsem nas vsechny tri utahala ve meste. V sobotu jsem chtela utahat tetu, ale sotva jsem vylezla z bytu, vyvrknula jsem si kotnik, takze nakonec sel Martin s tetou i Mirkem. A Martin zase snedl neco oskliveho, takze vcera to tu bylo jak u lazaru. Martin je dnes uz dobry, ale radsi to nepokousiem a drzime se vsichni doma a v okoli.

Cliff si zvyka pekne, jen nese nelibe nase odchody.


S navstevniky:

Prvni vecer



U British Museum meli trosku kyticke jako v Indii



Pred British Museum

London Eye


Parlament

Tady jsme zasli na pivko (ja to s limcou) a svacu


Tower

Akce Kanal Live

Dneska bloguji v primem prenosu.

9:00 BST GMT + 1 (British Standard Time / Greenwich Mean Time )

Cliff je na ceste. Feldmani vyjeli v 6: 20 CET (=GMT+2) a uz jsou za hranicemi CR. Cliffovi prave pred chvili dorazily objednane granule, takze hlady nezhyne.


12:00 BST / GMT + 1

Tak vyprava jede uspesne Nemeckem, Cliffik cestou pije a cura :) Lidska cast posadky ma krome vody i rizky.

Ja chystam hostinskou jizbu a jidlo. Rano jsem si prisla jak z reklamy na Lidl, kdyz je maslo za 16, 90. Pocitala jsem minuty do osme ranni, abych mohla do samosky, nez Martin odejde z prace, protoze jsme cekali granule a tiskarnu. Granule uz mame, tak uvidime, jak uspeji s tiskarnou. Samoska byla docela obsazena, az me to prekvapilo. Akorat obsluha se tvarila dost nelibe, vse teprve rozbalovali, v zelenine se v pulce ani nesvitilo :) A protoze jsem se rano oblekala do prace, kam jsem nakonec nesla, tak jsem mezi regaly drandila v satech a lodickach.


14:00 BST / GMT + 1

Tak uz jsou v Belgii. Zatim jedou pekne dle planu.

23:00 BST / GMT +1

Pak byla trochu nestihacka. Ale jsme vsichni doma. Teta, Mirek a Cliff. Vice snad zitra nebo pozitri, byl to narocny den pro vsechmy. Cliff uz je uvelebeny v posteli a dnes to asi bude boj, uz takhle mame s Martinem co delat, abychom se na to jedenapulluzko vesli, natoz s CLiffem. Nekdo asi skonci na zemi.

Bank Holiday

Tak zatimco vy mate volno 1.5. a 8.5. my mame letos volno prvni a posledni pondeli v kvetnu. Takze v patek jsme byli v praci a dnes nikam nemuseli. On by teda clovek dnes ani nikam nechtel, je osklive. Poprchava, zatazeno, fouka.

V sobotu jsme jeli k zubari ke znamym, tak mame za sebou prevenci a ja budu mit chvili klid, ale Martinova osmicka asi pujde ven. Pak jsme byli na obede na jezere, tak to bylo pekne. Dokonce jsem si i dala "pivo", spis pivni napoj Shandy, neco jako nemecky Radler. Jako nepivarce mi to moc chutnalo, po pivu to totiz nastesti nebylo citit :)

A nejzajimavejsi je u nas ted to, ze se neskutecne tesime na Cliffone, ktereho nam privezou ve ctvrtek teta Jozka s malym Mirkem. A na ne se samzorejem take tesime, snad bude pekne pocasi, aby behem tech par dni, co tu budou, neco videli.

Jinak koukame po domkach, protoze se na konci kvetna odtud chceme prestehovat. Ja byla v patek prvne v praci, ale o tom nekdy jindy, protoze to je tak na dlouho, ze na to nemam silu, uz jen dost realna predstava, ze to zitra asi absolvuji znovu, me dost vycerpava.


Takze pro dnesek pac a pusu, at to Tony zvladne precist. Jen jeste pridam neco ze sobotniho talentu:

Jamie Pugh - zpev
http://www.youtube.com/watch?v=jPA16Mgoflk

Sue Son - housle
http://www.youtube.com/watch?v=kXjTkh0HFfQ

Callum Francis - "maly" zpev
http://www.youtube.com/watch?v=XDlGrXe-3CQ

***Updated***
V lete se chystame do CR na dva tydny od 18/7.

Cokovsuvka

Koukame tu na soutez Britain's got talent. Urcite jste na Novinkach ci Idnesu zaregistrovali clanek o famozni Susan Boyle, ktera vsechny prekvapila, jak nadherne zpiva, ac na to nevypadala.

Ale ne vsichni soutezici takhle zazari.

Musim se podelit o borce, co chtel zlomit rekord z Guinessovky v pojidani Ferrero Rocher.

http://www.youtube.com/watch?v=Yw5imVzDi2c

Soucasny rekord je sedm za minutu. Den po odvysilani jsme si chtelo FR koupit a trenovat, ale bylo vykoupene! Dnes jsem si konecne vzpomnela a i ho meli, takze jsem koupila a lamali jsme, ale nezlomili.

Ja snedla 4 kulicky, Martin 5. Ale tak porad je to docela uspech. Docela nas prekvapilo, jak je to narocne celou kulicku fakt rozkousat a spolknout, trva to. Bohuzel uz zbyvaji jen dve kulicky, takze pred dalsim nacvikem budeme potrebovat nove zasoby.

A na zaver jeste videa soutezicich, kteri se nam libili.

Tancici kypereske duo otce se synem

Saxofonista

Tanecni skupina Diversity

a pro priapd, ze nekdo neslysel o Susan Boyle

Skoroletni pozdrav

Po delsi odmlce vas zdravime z Londyna. Delsi odmlku zpusobilo nekolik ruznych faktoru a hlavne jejich nedostatku jako je treba cas a novinky.

Nejnovejsi fotky si mzuete prohlednou v dubnove galerii. Pokud nejsou popsane, znamena to, ze jsem v prubehu zpracovavani a popisky budou pozdeji.

http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Duben2009?authkey=Gv1sRgCPnI2OmEv9-AEw&feat=directlink

Zatim jsem zacla fotkami ze vcerejsiho vyletu do Doveru, na White Cliffs. Jak uz nazev napovida, je to mist primo stvorene pro naseho Cliffa. Takze se tesime, az mu to tam ukazeme. Bylo to tam nadherne. White Cliffs je to prvni, co uvidite, kdyz prijedete do Anglie lodi do Doveru (tunelaru se to netyka). Kdyz jsem rano vstali, bylo venku mokro po desti, predpoved na oba dny byla velmi destiva. Naplnenisilenym optimismem jsme se rozhodli, ze nam ve vyletu nic nezabrani.

A udelali jsme dobre. Bylo nadherne, cely den slunicko, dnes mimochodem take. Pak verte predpovedi. Nevim, jak dlouho jsme tam rpesne jeli, protoze jsme klasicky meli benzinkove zdrzeni (benzin a dohustit), ale stejne jako vzdy nejdele trvalo objet Londyn. Ale to uz jsme si zvykli. Utesy jsme nasli pekne, nejdriv nas vedla GPSka a pak cedule. Plati se za parkovani auta a pak se clovek muze prochazet do aleluja. Utesy jsou opravdu majestatni. Aby se tam pekne chodilo, travu tam velmi kvalitne spasa stadecko poniku. Je to tam tak obrovske, ze se vsichni turiste pekne rozprostrou a clovek si neprijde jak na Oxford Street. Z fotek je videt, ze tam lehce foukal vetricek, priste to bude chtit neco na usi. Protoze jsme se bali nastydnuti, tak jsme uz nedosli k majaku.

A nebyla bych to ja, aby se mi neco (nebo alespon malem) nestalo. Pri snaze vyfotit ukaz eroze jsem si malem podvrkla kotnik, kdyz jsem zahucela nohou do diry. Bud tam maji hodne vykonne krtky, nebo je to vykopane od tech poniku, skoncila jsem tam nohou po koleno. Pre velky ohlas divaka jsem tento manever jeste nekolikrat opakovala na jinych mistech, az mi Martin zakazal fotit a at jen koukam pod nohy.

Cele to bylo jeste o to usmevnejsi, ze jsem nejaky fatalni uraz cekala, kdyz jsme slezali tu prisernou kamzyci stezku na zacatku nasi tury. Nechali jsem se totiz zmast brankami, o kterych jsme si mysleli, ze jsou pro lidi. Teda spis proti nim, aby nelezli, kam nemaji. Chyba lavky, nebo spis branky? Ty byly proti ponikum, aby byly vzdy v urcitem prostoru. Jenze to jsme nevedli a protoze cesticka koncila u branky, zvolili jsme sestup po strani. A prezili ho, i kdyz lehce upraveni, nejmenuje se to tam WHITE pro nic za nic. Pak jsem tedy zjistili, ze brankami clovek normalne pronikne do dalsich casti a krkolomnych sestupu jsem byla usetrena. Celkove ale vylet hodnotime hodne pozitivne a tesime se, az tam vezmeme nejakou navstevu.

A protoze ted uz mi Tony urcite vynada, ze to je moc dlouhe, tak koncim a priste zase nactenou.

Janine