Akce Kanal - report II

Slibene pokracovani:

Posadka s koly a CLiffem na ceste, ja doma. Puvodne jsem mela jit do prace, ale o tom jindy. Jak probihala cesta, zhruba vite, protoze o tom sjem informovala v primem prenosu. Podle planu meli priejt vlakem v 8 vecer naseho UK casu a meli jsme se sejit na prvni benzince za hranicemi. Nam mela cesta trvat hodinu dvacet, ale zadny planovac neumi zapocitat londysnky provoz, takze jsme vyrazili po seste, abychom tam nejpozdeji v tech osm byli. Udelala jsem znavenym pocestnym svacinu a vzala piti a natesene jsme utikali k autu. Meli jsme obavy, ze treba pojedou pozdejsim vlakem, ze nestihnou planovany, a my budeme cekat. Tak jsem si rikali, ze snazit se byt tam pred osmou je zbytecne.

Chvili po nasem vyjezdu nas trosku zmatlo, ze Mirek psal, ze Cliff prosel kontrolou a uz jsou ve vlaku, protoze normalne pousti tak 20 min pred odjezdem a tohle bylo vic jak hodinu pred nim. Ale to by nebyl syn sveho otce. Oni totiz stihli drivejsi vlak a vzali je na nej. Takze nam chvili po sedme prisla SMSka, ze jsou na benzince na miste urceni. My byli kde? NA CESTE. Protoze samozrejme jsme se vymotavali z mesta desne dlouho a to jsme jeli z relativne dobreho konce. Kdyz chce clovek z Londyna smerem na jih a ke kanalu, musi jet pres jeden moc pekny most, kde se plati mytne. Fotky nekdy snad dodam.

Ale zpet k veci - mile utikaly a utikaly a my ve trictvrte na osm konecne dojeli do bodu B, kde cekala teta s Mirkem a priksirovany Cliffik. Vitani bylo bourlive. CLiff byl pry po ceste hodny. Ale musel byt pekne vykuleny. Ale tak snad mu vysledek udelal radost. Ale protoze nekteri z nas meli za sebou docela dlouhou cestu, vydali jsme se kde domov muj. Teta jela s Martinem a ja jela jako co-pilot Mirkovi a nam i zustal vzadu Cliff. Pul cesty bylo po dalnici, tak to bylo fajn, druha pulka uz byl obchvat Londyna a to bylo narocnejsi. Ke konci jsem Mirkovi jen porad slibovala uz jen par minut, uz jen par minut. Ale zvladl to bravurne. I kdyz se mezi nas porad nekdo cpal a nebylo jen tak viset za Martinem. Take byla uz tma a on nas poradne nevidel. Ale dojeli jsme v poradku, kola nahazeli do garaze a sli na hotel Rohlik.

Zrave zajemce bude zajimat, ze jsme meli zapecene brambory a vsichni se na ne vrhli. Pak jsme si rychle vymenili nejake ty novinky, dohodli se na snidani po devate a zalehli.

Jeste k darum, strejda nam poslal vinko (pro me) a pivko (pro Martina), vinko jsme pak v prubehu navstevy vypili a pivo delalo radost halvne Mirkovi :) A jinak maminka nabalila spoustu veci, hlavne teda Cliffovych. A pak nejake sladkosti, koreni, ktere jsem si objednala a tak dale a tak dale. Rozbalovali jsme asi tri dny a pokazde jsem najednou nasla v nejake kapse neco dalsiho schovaneho.

V patek jsme posnidali mistni specialitu scony s clotted creamem a marmeladkou a ja s navstevou vyrazial do mesta. Martin pracoval z domova a hlidal Cliffa. My toho nachodili a videli hrozne moc. Pekne jsem nas utahala. V sobotu jsme se sli podivat na domek, co chceme, tak jsme byli radi, ze mame s sebou poradni sbor. Po domku jsme chtely jit s tetou do mesta a muzske nechat doma, at relaxuji. Sice jsme vyrazily, ale ja si hned u nas na prvnich schodech zvladla zvrknout kotnik, takze jsme se hned vratily.

Vysledek byl ja s nohou nahore doma, zbytek do mesta. Ti si to take pekne uzili, akorat zaver se tak nevydaril. Bylo mi podezrele, ze dlouho nejdou. A kdyz prisli, tak mi Martin oznamil, ze ma otravu jidlem. Coz jsem povazovala za nepovedeny vtip. Nepovedeny byl, ale vtip ne. Dobra zprava je, ze to byla jen otravicka a ze se z toho Martin hned do nedele vyspal. Ale bylo to jak v nejakem vojenskem filmu: "Two men down, I repeat two men down." Nebo co to tam rikaji vzdy.

A protoze jsme byli pulka skupiny v invalidni peci, uelali jsme nedeli odpocinkovou. Nakonec nam jeste navsteva varila a jako vrchol vseho vytrela. V nedeli jsme si upekli mnam jehneci na mrkvi s cesnekem a rozmarynem. Kde jsem se bohzuel podilela jen radou a skrabanim mrkve, protoze to jsem mohla delat v sede. Ale jinak jsem nas cele tri dny zasobovala Pimms koktejly. A zmrzlinkou a tak. A v pondeli rano v 6:02 nam navsteva odjela. Cliff a kola zustali.

Moc moc moc moc dekujeme, ze za nami prijeli, privezli nam trochu domova a hlavne naseho CLifficka. Skoda jen, ze jsme nekteri trosku odpadli, ale tak nebyli tu naposledy, tak jim to priste vynahradime.

Dalsi navsteva nas ceka v cervnu, protoze mamka s tatkou se rozhodli zinkasovat poukaz od CK Rohlik Travel a prijedou se na nas podivat. Ale to uz budeme bydlet jinde. Takze v nasem soucasnem domove nas navstivila Eva a ted teta s Mirkem. Vy vsichni ostatni uz nas zastihnete jinde. A s Cliffem.

Fotky dodam priste, uz nejak nemam misto v galerii, tak to musim poresit.

Pa vsem,

Janine