Skoroletni pozdrav

Po delsi odmlce vas zdravime z Londyna. Delsi odmlku zpusobilo nekolik ruznych faktoru a hlavne jejich nedostatku jako je treba cas a novinky.

Nejnovejsi fotky si mzuete prohlednou v dubnove galerii. Pokud nejsou popsane, znamena to, ze jsem v prubehu zpracovavani a popisky budou pozdeji.

http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Duben2009?authkey=Gv1sRgCPnI2OmEv9-AEw&feat=directlink

Zatim jsem zacla fotkami ze vcerejsiho vyletu do Doveru, na White Cliffs. Jak uz nazev napovida, je to mist primo stvorene pro naseho Cliffa. Takze se tesime, az mu to tam ukazeme. Bylo to tam nadherne. White Cliffs je to prvni, co uvidite, kdyz prijedete do Anglie lodi do Doveru (tunelaru se to netyka). Kdyz jsem rano vstali, bylo venku mokro po desti, predpoved na oba dny byla velmi destiva. Naplnenisilenym optimismem jsme se rozhodli, ze nam ve vyletu nic nezabrani.

A udelali jsme dobre. Bylo nadherne, cely den slunicko, dnes mimochodem take. Pak verte predpovedi. Nevim, jak dlouho jsme tam rpesne jeli, protoze jsme klasicky meli benzinkove zdrzeni (benzin a dohustit), ale stejne jako vzdy nejdele trvalo objet Londyn. Ale to uz jsme si zvykli. Utesy jsme nasli pekne, nejdriv nas vedla GPSka a pak cedule. Plati se za parkovani auta a pak se clovek muze prochazet do aleluja. Utesy jsou opravdu majestatni. Aby se tam pekne chodilo, travu tam velmi kvalitne spasa stadecko poniku. Je to tam tak obrovske, ze se vsichni turiste pekne rozprostrou a clovek si neprijde jak na Oxford Street. Z fotek je videt, ze tam lehce foukal vetricek, priste to bude chtit neco na usi. Protoze jsme se bali nastydnuti, tak jsme uz nedosli k majaku.

A nebyla bych to ja, aby se mi neco (nebo alespon malem) nestalo. Pri snaze vyfotit ukaz eroze jsem si malem podvrkla kotnik, kdyz jsem zahucela nohou do diry. Bud tam maji hodne vykonne krtky, nebo je to vykopane od tech poniku, skoncila jsem tam nohou po koleno. Pre velky ohlas divaka jsem tento manever jeste nekolikrat opakovala na jinych mistech, az mi Martin zakazal fotit a at jen koukam pod nohy.

Cele to bylo jeste o to usmevnejsi, ze jsem nejaky fatalni uraz cekala, kdyz jsme slezali tu prisernou kamzyci stezku na zacatku nasi tury. Nechali jsem se totiz zmast brankami, o kterych jsme si mysleli, ze jsou pro lidi. Teda spis proti nim, aby nelezli, kam nemaji. Chyba lavky, nebo spis branky? Ty byly proti ponikum, aby byly vzdy v urcitem prostoru. Jenze to jsme nevedli a protoze cesticka koncila u branky, zvolili jsme sestup po strani. A prezili ho, i kdyz lehce upraveni, nejmenuje se to tam WHITE pro nic za nic. Pak jsem tedy zjistili, ze brankami clovek normalne pronikne do dalsich casti a krkolomnych sestupu jsem byla usetrena. Celkove ale vylet hodnotime hodne pozitivne a tesime se, az tam vezmeme nejakou navstevu.

A protoze ted uz mi Tony urcite vynada, ze to je moc dlouhe, tak koncim a priste zase nactenou.

Janine