V pondeli to byly ctyri tydny a dnes je to mesic, co jsme prijeli.
Neuveritelne rychle to uteklo. Mam pocit, ze tu jsme uz mnohem dele. A na druhou stranu mi prijde, ze jsme se pred par dny na Ruzyni loucili s rodici a chvili predtim s Cliffem.
Nabadala jsem Martina, at vymesicni prispevek napise on, ale pronesl, ze on by napsal toto: Dnes tu jsme mesic.
Martin.
To mi prislo vuci vam trosku nefer, tak jsem se toho pro zmenu ujala ja.
Prvni mesic byl vsechno mozne - predevsim narocny. Jeste porad si obcas prijdeme unaveni, protoze zarizovani je nekonecne a s blizicimi se Vanocemi je toho jeste vic. Tak snad se nam podari vse zaridit a uzit si svatky opravdu v klidu. Mala vsuvka - 24.12. je tady normalni pracovni den, ale protoze Martin prece jen za tech par tydnu ma narok na malou dovolenou, tak si ji na Stedry den vzal, takze to bude jako v CR, tak jsem rada. Asi by mi ten den bylo doma smutno.
Pisu hodne o tom, jak se treba neco nedari nebo jsme unaveni, ale kdyz od toho odhledneme, moc se nam tu libi a tesime se, az budu mit po statnicich a zacneme tu opravdu zit. Ted je to hlavne pro me dost neanglicke, protoze vetsinu dne se doma ucim, i kdyz teda same krasne veci jako britska a americka literatura, lingvistika, didaktika a vse anglicky, takze kontakt s jazykem mam :)
Jsme tu radi, bavi nas objevovat mistni zajimavosti, okukovat zvyky a ochutnavat mistni mezinarodni kuchyni, coz zni dost jako protimluv, ale asi me pochopite. I kdyz uz jsme Londyn predtim trochu ( a trochu vice) znali, tak bydlet tu je jine. A doufame, ze se nam tu dal bude libit. I pres ty odlisnosti nebo tezkosti.
Chtela jsem ten uplynuly mesic nejak zajimave zhodnotit, ale najednou dosla slova. Stalo se toho tolik , ze se to neda nejak shrnout. A vetsinu jste si uz precetli. Porad enco shanime do bytu nebo zarizujeme, denne si tvorim seznamy, co mame, co nemame, co musime, co bychom chteli. A kdyz uz neco odskrtnu jako sehnane, vynori se dalsi, veci, ktere je potreba doplnit. Kazdy den objevujeme neco noveho, vetsinou malickosti. Ale tak mame radost i z nich. Protoze kazdou tou novou zkusenosti se tu citime vic a vic doma. Londyn je ted nas domov a chceme to byt stastni. Snazime se poznat okoli a chodit i do centra, kde se clovek nikdy nenudi, protoze je porad na co koukat a kam jit. Tesime se, az budeme mit auto a budeme moci jezdit na vylety po Anglii, je tu toho tolik k videni.
ALE ... pres to vsechno se nam prece jen styska, ne ze bychom po nocich breceli, ale proste nam chybi rodina a pratele. I kdyz mne asi vice, jelikoz ja jsem z nas ta vetsi styskavice. Potesi nas kazdy vas mail nebo jiny kontakt. Timto dekujeme vsem, co nam pisou a mysli na nas, vzdy nam to udela radost. My na vas take myslime a mame vas radi.
Janine & Martin
Neuveritelne rychle to uteklo. Mam pocit, ze tu jsme uz mnohem dele. A na druhou stranu mi prijde, ze jsme se pred par dny na Ruzyni loucili s rodici a chvili predtim s Cliffem.
Nabadala jsem Martina, at vymesicni prispevek napise on, ale pronesl, ze on by napsal toto: Dnes tu jsme mesic.
Martin.
To mi prislo vuci vam trosku nefer, tak jsem se toho pro zmenu ujala ja.
Prvni mesic byl vsechno mozne - predevsim narocny. Jeste porad si obcas prijdeme unaveni, protoze zarizovani je nekonecne a s blizicimi se Vanocemi je toho jeste vic. Tak snad se nam podari vse zaridit a uzit si svatky opravdu v klidu. Mala vsuvka - 24.12. je tady normalni pracovni den, ale protoze Martin prece jen za tech par tydnu ma narok na malou dovolenou, tak si ji na Stedry den vzal, takze to bude jako v CR, tak jsem rada. Asi by mi ten den bylo doma smutno.
Pisu hodne o tom, jak se treba neco nedari nebo jsme unaveni, ale kdyz od toho odhledneme, moc se nam tu libi a tesime se, az budu mit po statnicich a zacneme tu opravdu zit. Ted je to hlavne pro me dost neanglicke, protoze vetsinu dne se doma ucim, i kdyz teda same krasne veci jako britska a americka literatura, lingvistika, didaktika a vse anglicky, takze kontakt s jazykem mam :)
Jsme tu radi, bavi nas objevovat mistni zajimavosti, okukovat zvyky a ochutnavat mistni mezinarodni kuchyni, coz zni dost jako protimluv, ale asi me pochopite. I kdyz uz jsme Londyn predtim trochu ( a trochu vice) znali, tak bydlet tu je jine. A doufame, ze se nam tu dal bude libit. I pres ty odlisnosti nebo tezkosti.
Chtela jsem ten uplynuly mesic nejak zajimave zhodnotit, ale najednou dosla slova. Stalo se toho tolik , ze se to neda nejak shrnout. A vetsinu jste si uz precetli. Porad enco shanime do bytu nebo zarizujeme, denne si tvorim seznamy, co mame, co nemame, co musime, co bychom chteli. A kdyz uz neco odskrtnu jako sehnane, vynori se dalsi, veci, ktere je potreba doplnit. Kazdy den objevujeme neco noveho, vetsinou malickosti. Ale tak mame radost i z nich. Protoze kazdou tou novou zkusenosti se tu citime vic a vic doma. Londyn je ted nas domov a chceme to byt stastni. Snazime se poznat okoli a chodit i do centra, kde se clovek nikdy nenudi, protoze je porad na co koukat a kam jit. Tesime se, az budeme mit auto a budeme moci jezdit na vylety po Anglii, je tu toho tolik k videni.
ALE ... pres to vsechno se nam prece jen styska, ne ze bychom po nocich breceli, ale proste nam chybi rodina a pratele. I kdyz mne asi vice, jelikoz ja jsem z nas ta vetsi styskavice. Potesi nas kazdy vas mail nebo jiny kontakt. Timto dekujeme vsem, co nam pisou a mysli na nas, vzdy nam to udela radost. My na vas take myslime a mame vas radi.
Janine & Martin
Příspěvky
1 komentář:
Ahj Jano a Martine,
myslime stale na vas a obdivujeme vas, ze jste nakonec sehnali kapra. Domnivame se, ze to na ostrove neni tak obvykla ryba. Tak at se vam povede!
Postradame dalsi prispevek, ale my vime
"Time is money".
Proto jdu pokracovat v predvanocnich pripravach.
Hezkou nedeli preje mamka
Okomentovat