Nas prijezd

Tak trosku zpetne jeste vylicim, jak jsme sem vubec dorazili a jak vse probihalo. Neprobihalo to vylozene ruzove, tak jsem si to nechavala na pozdeji.

Leteli jsme 17/11, takze zatimco si vsichni prispavali, protoze byl u nas statni svatek, my se dobalovali. To bylo lehce dramaticke, protoze kufry jsme vazili vecer a vypadalo to dobre, pak sjem pridala par veci a kazdy mel o alepson pet kilo vice. Ale tak vsechny jsme nejak zavreli a nasi nas zavezli na letiste. Nekteri z nas trosku proslzeli louceni.

Pak jsme si na letisti pockali, az nas pusti do letadla, leteli jsme s British Airways a vybrali si mista u nouzoveho vychodu, aby mel Martin dost mista na nohy, protoze ta rada byva vzdy sirsi. Tenhle typ letadla mel primo celou radu prazdnou, takze jsme nohama nedosahli na ty pred nami, ani kdyz jsme je uplne natahli. A v rade pred nami bylo sedadlo u okynka v protismeru a tam pri vzletu sedle letusak. Ja si hodinu pred cestou dala kinedryl, aby me uspal, protoze spatne snasim letani, hlavni pristavani a vzlet, kdy me priserne boli usi. Pristani vetsinou probrecim bolesti. Takze jsem vzletli, chvili na to nas nakrmili a Martin si cetl, ja usnula.

Pak jsem se probudila a bylo mi vice nez trochu nevolno od zaludku a vydala jsem se smer toalety, ze se oplachnu. To se mi zaclo delat nejak hur, az jsem si z toho sedla v posledni rade a bylo mi cim dal hur.

...

A pak uz si jen pamatuji, jak lezim v ulicce a nade mnou tri letusky. Meztim sel nejak letusak pro Martina. Nikdo nevidel, co se presne stalo, ale asi jsem se vydala na zachod a omdlela. Pritom jsem se velmi inteligentne zvladla prastit do hlavy. Nad leve ucho, coz nechapu, kdyz jsem padala dozadu. Ale jsem zkratka sikovna a kdo se mnou nekdy nekam jel, ze urcite nedivi. Muzeme byt radi, ze to letadlo nespadlo, kdyz vezmeme v uvahu, co vsechno uz se stalo, kdyz jsem nekam jela (rozbita lod na Temzi, stromy, co spadly na vlak, kde jsem byla atd. atd.). Dostala jsem kyslik a postupne se mi zaclo delat lepe. Cele tohle se stalo pul hodiny pred pristanim.

Nabizeli mi vozicek, ale rekla jsem si, ze mi je lepe, ze ten kousek ujdu. No, byl to vetsi kousek, ale usla jsem ho. Jelikoz mi bylo celkvoe spatne, tak pristavani a usi probehlo kupodivu ok. Mampouceni, musim to prebit nejakou vetsi bolesti. Cestou ke kufrum jsem si chtela odskocit, ale Martin rikal, ze spechame (cekal na nas objednany taxik), ze si dojdu u kufru. Takze kdyz cekal s vozikem na kufry, sla jsem k cedulce WC. Bohuzel cedule nesdeloala, ze WC je v tech dverich, nad kterymi visela. Takze jsem sla po sipkach a prislo mi, ze jsem prosla cele letiste. Protoze zachody byly az uplne na konci te velke haly, kde se ceka na kufry a prislo mi, ze jsem tam sla snad pet minut. A pak zpatky.

S taxikem jsme se nasli a cekal nas nastesti Sharan, takze kufry, prirucni i my dva jsme se vesli. A jeli jsme k Martinovi do prace pro klice. Pan rikal, ze to bude trvat tak hodinu. Mne bylo stale tak vselijak a premyslela jsem, kde budu hledat doktora a jak se pozna otres mozku. V praci Martin vyzvedl klice, pak jsme popojeli jeste kus k bytu, pesky by to bylo bliz, ale autem se to musel objizdet, protoze cely Londyn je rozkopany, meni tu trubky. Pan nas vysadil, vyndal kufry a Martin vyzjistil, ze v budove neni vytah, ale jsme hned v prvnim patre, spis nultem, takze par schodu.

Dotahal kufry do bytu a my se ho jali prozkoumat. Byl velky. Takovy ten loftovy typ, silene vysoke stropy. Dve loznice, koupelna s vanou i sprchacem. Obyvak vetsi nez u nasich. Vypadalo to pekne. Bohuzel jsme po chvili zjistili, ze netece tepla voda a nejde topeni. Tak to Martin chvili ruzne steloval a zkousel, pak volal do prace a vyrazil pro klice k druhemu bytu v te same budove.

Ten druhy byt byl ve vedlejsim vchode a ... chvile napeti, ve tretim patre. A ta patra pekne vysoka. Takze nastal presun kufru. Sli jsme vzdy Martin s kufrem a ja s necim mensim. Protoze jsem mezitim v byte uz vybalila dost veci. V druhem byte tepla voda tekla. Kdyz jsem uz opravdu padli vycerpanim z toho presunu, sli jsme zkusit topeni.

Prekvapeni dne cislo tri (omdleni cislo jedna, topeni v prvnim byte cislo dve) - netopilo to. To jsme nevedeli, jestli se mame smat nebo brecet a bylo uz asi sest sedm vecer. Tak jsem se nabalili do teplaku a mikin, povlekli postel, ja vytahla jeste deku, co jsem zabalila (ta je lehka, ta tech pet kilo neudelala) a sli spat. Loznice je nastesti mala, tak se vydychala.

Rano jsme videli predpoved, ze maji prijit mrazy. Sli jsme k Martinovi do prace pro dalsi klice a resit jeho nastup a tak. A ze nekdo prijde na topeni. Na topeni prisli az dalsi den a zjistili, ze je kotel fakt rozbity a dostali jsme primotop. A s nim to jde, takze zimu tu nemame. Bohuzel jsme byli letos prvni, kdo zkousel topit a tak se na to neprislo driv.

Zkratka to bychom nebyli my, abychom to nemeli dobrodruzne. Kdyz jsme prijeli na libanky, tak jsme zjistili, ze nam zamluvili studio misto apartmanu. Takze jsme take po prijezdu meli dramo.

Pokud jde o moji hlavu, tak ta jeste tak tyden bolela na dotek a rychle jsem se unavila, ale vypada to, ze jsem to zdarne prezila. Zadne jine bolesti jsem nemela, videni take ok.

A protoze je to uz priserne dlouhe, tak spotrebice opet odsouvam na jindy. A asi i moji ruku, na kterou se take vsichni ptate. Jen ve zkratce - ruka je lepsi, ale nesmim delat nic namahaveho a nic nosit.

Doufame, ze jsme si tu pocatecni smulu vybrali a ted uz se prestehujeme a bude to jen dobre, tak nam drzte palce.

Janine