Koukame tu na soutez Britain's got talent. Urcite jste na Novinkach ci Idnesu zaregistrovali clanek o famozni Susan Boyle, ktera vsechny prekvapila, jak nadherne zpiva, ac na to nevypadala.
Ale ne vsichni soutezici takhle zazari.
Musim se podelit o borce, co chtel zlomit rekord z Guinessovky v pojidani Ferrero Rocher.
http://www.youtube.com/watch?v=Yw5imVzDi2c
Soucasny rekord je sedm za minutu. Den po odvysilani jsme si chtelo FR koupit a trenovat, ale bylo vykoupene! Dnes jsem si konecne vzpomnela a i ho meli, takze jsem koupila a lamali jsme, ale nezlomili.
Ja snedla 4 kulicky, Martin 5. Ale tak porad je to docela uspech. Docela nas prekvapilo, jak je to narocne celou kulicku fakt rozkousat a spolknout, trva to. Bohuzel uz zbyvaji jen dve kulicky, takze pred dalsim nacvikem budeme potrebovat nove zasoby.
A na zaver jeste videa soutezicich, kteri se nam libili.
Tancici kypereske duo otce se synem
Saxofonista
Tanecni skupina Diversity
a pro priapd, ze nekdo neslysel o Susan Boyle
neděle 26. dubna 2009
Skoroletni pozdrav
Po delsi odmlce vas zdravime z Londyna. Delsi odmlku zpusobilo nekolik ruznych faktoru a hlavne jejich nedostatku jako je treba cas a novinky.
Nejnovejsi fotky si mzuete prohlednou v dubnove galerii. Pokud nejsou popsane, znamena to, ze jsem v prubehu zpracovavani a popisky budou pozdeji.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Duben2009?authkey=Gv1sRgCPnI2OmEv9-AEw&feat=directlink
Zatim jsem zacla fotkami ze vcerejsiho vyletu do Doveru, na White Cliffs. Jak uz nazev napovida, je to mist primo stvorene pro naseho Cliffa. Takze se tesime, az mu to tam ukazeme. Bylo to tam nadherne. White Cliffs je to prvni, co uvidite, kdyz prijedete do Anglie lodi do Doveru (tunelaru se to netyka). Kdyz jsem rano vstali, bylo venku mokro po desti, predpoved na oba dny byla velmi destiva. Naplnenisilenym optimismem jsme se rozhodli, ze nam ve vyletu nic nezabrani.
A udelali jsme dobre. Bylo nadherne, cely den slunicko, dnes mimochodem take. Pak verte predpovedi. Nevim, jak dlouho jsme tam rpesne jeli, protoze jsme klasicky meli benzinkove zdrzeni (benzin a dohustit), ale stejne jako vzdy nejdele trvalo objet Londyn. Ale to uz jsme si zvykli. Utesy jsme nasli pekne, nejdriv nas vedla GPSka a pak cedule. Plati se za parkovani auta a pak se clovek muze prochazet do aleluja. Utesy jsou opravdu majestatni. Aby se tam pekne chodilo, travu tam velmi kvalitne spasa stadecko poniku. Je to tam tak obrovske, ze se vsichni turiste pekne rozprostrou a clovek si neprijde jak na Oxford Street. Z fotek je videt, ze tam lehce foukal vetricek, priste to bude chtit neco na usi. Protoze jsme se bali nastydnuti, tak jsme uz nedosli k majaku.
A nebyla bych to ja, aby se mi neco (nebo alespon malem) nestalo. Pri snaze vyfotit ukaz eroze jsem si malem podvrkla kotnik, kdyz jsem zahucela nohou do diry. Bud tam maji hodne vykonne krtky, nebo je to vykopane od tech poniku, skoncila jsem tam nohou po koleno. Pre velky ohlas divaka jsem tento manever jeste nekolikrat opakovala na jinych mistech, az mi Martin zakazal fotit a at jen koukam pod nohy.
Cele to bylo jeste o to usmevnejsi, ze jsem nejaky fatalni uraz cekala, kdyz jsme slezali tu prisernou kamzyci stezku na zacatku nasi tury. Nechali jsem se totiz zmast brankami, o kterych jsme si mysleli, ze jsou pro lidi. Teda spis proti nim, aby nelezli, kam nemaji. Chyba lavky, nebo spis branky? Ty byly proti ponikum, aby byly vzdy v urcitem prostoru. Jenze to jsme nevedli a protoze cesticka koncila u branky, zvolili jsme sestup po strani. A prezili ho, i kdyz lehce upraveni, nejmenuje se to tam WHITE pro nic za nic. Pak jsem tedy zjistili, ze brankami clovek normalne pronikne do dalsich casti a krkolomnych sestupu jsem byla usetrena. Celkove ale vylet hodnotime hodne pozitivne a tesime se, az tam vezmeme nejakou navstevu.
A protoze ted uz mi Tony urcite vynada, ze to je moc dlouhe, tak koncim a priste zase nactenou.
Janine
Nejnovejsi fotky si mzuete prohlednou v dubnove galerii. Pokud nejsou popsane, znamena to, ze jsem v prubehu zpracovavani a popisky budou pozdeji.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Duben2009?authkey=Gv1sRgCPnI2OmEv9-AEw&feat=directlink
Zatim jsem zacla fotkami ze vcerejsiho vyletu do Doveru, na White Cliffs. Jak uz nazev napovida, je to mist primo stvorene pro naseho Cliffa. Takze se tesime, az mu to tam ukazeme. Bylo to tam nadherne. White Cliffs je to prvni, co uvidite, kdyz prijedete do Anglie lodi do Doveru (tunelaru se to netyka). Kdyz jsem rano vstali, bylo venku mokro po desti, predpoved na oba dny byla velmi destiva. Naplnenisilenym optimismem jsme se rozhodli, ze nam ve vyletu nic nezabrani.
A udelali jsme dobre. Bylo nadherne, cely den slunicko, dnes mimochodem take. Pak verte predpovedi. Nevim, jak dlouho jsme tam rpesne jeli, protoze jsme klasicky meli benzinkove zdrzeni (benzin a dohustit), ale stejne jako vzdy nejdele trvalo objet Londyn. Ale to uz jsme si zvykli. Utesy jsme nasli pekne, nejdriv nas vedla GPSka a pak cedule. Plati se za parkovani auta a pak se clovek muze prochazet do aleluja. Utesy jsou opravdu majestatni. Aby se tam pekne chodilo, travu tam velmi kvalitne spasa stadecko poniku. Je to tam tak obrovske, ze se vsichni turiste pekne rozprostrou a clovek si neprijde jak na Oxford Street. Z fotek je videt, ze tam lehce foukal vetricek, priste to bude chtit neco na usi. Protoze jsme se bali nastydnuti, tak jsme uz nedosli k majaku.
A nebyla bych to ja, aby se mi neco (nebo alespon malem) nestalo. Pri snaze vyfotit ukaz eroze jsem si malem podvrkla kotnik, kdyz jsem zahucela nohou do diry. Bud tam maji hodne vykonne krtky, nebo je to vykopane od tech poniku, skoncila jsem tam nohou po koleno. Pre velky ohlas divaka jsem tento manever jeste nekolikrat opakovala na jinych mistech, az mi Martin zakazal fotit a at jen koukam pod nohy.
Cele to bylo jeste o to usmevnejsi, ze jsem nejaky fatalni uraz cekala, kdyz jsme slezali tu prisernou kamzyci stezku na zacatku nasi tury. Nechali jsem se totiz zmast brankami, o kterych jsme si mysleli, ze jsou pro lidi. Teda spis proti nim, aby nelezli, kam nemaji. Chyba lavky, nebo spis branky? Ty byly proti ponikum, aby byly vzdy v urcitem prostoru. Jenze to jsme nevedli a protoze cesticka koncila u branky, zvolili jsme sestup po strani. A prezili ho, i kdyz lehce upraveni, nejmenuje se to tam WHITE pro nic za nic. Pak jsem tedy zjistili, ze brankami clovek normalne pronikne do dalsich casti a krkolomnych sestupu jsem byla usetrena. Celkove ale vylet hodnotime hodne pozitivne a tesime se, az tam vezmeme nejakou navstevu.
A protoze ted uz mi Tony urcite vynada, ze to je moc dlouhe, tak koncim a priste zase nactenou.
Janine
středa 25. března 2009
Slava nazdar vyletu, promokli jsme, uz jsme tu ...
Jsem neskutecne unavena, abych toho napsala nejak moc, tudiz to bude kratke.
Takze strucne a jasne, v noci z patku na sobotu jsme dorazili do Prahy, pujcenym auti od Evy (jeste jednou moc dekujeme!) se prevezli za Cliffem, pak byl rodinny vikend v sobotu s jednou, v nedeli s druhou, rodinkou, pondeli injekce do tlapky, obihani uradu, navsteva v Martinove byvale praci, pak s kluky z MatFyzu, v utery promoce, obed a dnes v pul jedne zpatky. Dekujeme Mirkovi za odvoz na letiste :)
Za tech pet dni jsem desne nevyspala, takze se teste na zapis nekdy jindy.
Jen tedy rychle jeste k dokladum.
Jak nekteri vite, v nedeli se mi podarilo prijit o penezenku s obcankou, ridicakem, kartami a jinymi vecmi. Takze po navratu od doktora, jsme horecne s Martinem a tatkou objizdeli urady a obvolalavali banky. Naladu jsem mela pod psa a ani nemela silu myslet na to, ze me konecne ceka promoce a oficialne dostanu papir na tu Majitelku GaRaze. Kdyz jsme se v utery vecer vratili z oslavy, tak ridicak, obcanka a karty se nasly ve schrance. Takze uz nemusim trnout, ze si na me nekdo pujcuje statisice nebo auta, ale i tak uz mam nahlasenu ztratu dokladu a tyhle jsou ted neplatne. Tak to jen takova vsuvka. Ale aspon to nakonec docela dobre dopadlo.
Dnes jsme pekne dorazili domu a jsme teda docela nepekne dorazeni.
Dobrou nocku vsem,
Janine
PS: Na prani Tonyho se pokusim psat kratsi zapisy, ale vice.
Takze strucne a jasne, v noci z patku na sobotu jsme dorazili do Prahy, pujcenym auti od Evy (jeste jednou moc dekujeme!) se prevezli za Cliffem, pak byl rodinny vikend v sobotu s jednou, v nedeli s druhou, rodinkou, pondeli injekce do tlapky, obihani uradu, navsteva v Martinove byvale praci, pak s kluky z MatFyzu, v utery promoce, obed a dnes v pul jedne zpatky. Dekujeme Mirkovi za odvoz na letiste :)
Za tech pet dni jsem desne nevyspala, takze se teste na zapis nekdy jindy.
Jen tedy rychle jeste k dokladum.
Jak nekteri vite, v nedeli se mi podarilo prijit o penezenku s obcankou, ridicakem, kartami a jinymi vecmi. Takze po navratu od doktora, jsme horecne s Martinem a tatkou objizdeli urady a obvolalavali banky. Naladu jsem mela pod psa a ani nemela silu myslet na to, ze me konecne ceka promoce a oficialne dostanu papir na tu Majitelku GaRaze. Kdyz jsme se v utery vecer vratili z oslavy, tak ridicak, obcanka a karty se nasly ve schrance. Takze uz nemusim trnout, ze si na me nekdo pujcuje statisice nebo auta, ale i tak uz mam nahlasenu ztratu dokladu a tyhle jsou ted neplatne. Tak to jen takova vsuvka. Ale aspon to nakonec docela dobre dopadlo.
Dnes jsme pekne dorazili domu a jsme teda docela nepekne dorazeni.
Dobrou nocku vsem,
Janine
PS: Na prani Tonyho se pokusim psat kratsi zapisy, ale vice.
čtvrtek 19. března 2009
Vse nejlepsi Josefum
Dnes prejeme vse nej k svatku tatinkovi, tete Jozce a malemu Pepikovi.
A vzpominame na dedecky a strejdu.
Tak to pekne oslavte, hlavne s Mirou :)
J&M
A vzpominame na dedecky a strejdu.
Tak to pekne oslavte, hlavne s Mirou :)
J&M
neděle 15. března 2009
Patek trinacteho
Priznavam se, ze nazev je lehce zavadejici. Pisu to v nedeli a pisu to o sobote a nedeli. Ale prislo mi skoda si nepovsimnout takoveho magickeho data.
Samotny patek trinacteho pro nas nebyl nijak zajimavy a nic zvlastniho se nestalo.
V sobotu jsme trosku courali po obchodech, ale ulovek mizivy - jedny saty, jedny kalhoty, ctyri uchozene nozicky. Nedele byla lepsi. Bylo stale krasne, tak jsme vyrazili na vylet.
Jeli jsme do Colchesteru, pry nejstarsi mesto v Britanii, tehdy osidlene Rimany. Pani v GPSce slibovala, ze cesta bude trvat asi 50 minut. Jenze my chteli jeste prihustit kola. Tedy kolo jedno hlavne. Tak jsem vyhlizeli benzinku. Po vymotani se z Londyna jsme po chvili sjeli z dalnice na okresku. Okreska vypadala tak, ze v kazdem smeru dva pruhy a mezi oddelene svodidly. Takze se tu jezdi docela pekne. Mene pekna je castot vyskutu benzinek. Az by se clovek nebal rict, ze miziva. Tak jsme meli oci na stopkach a vyhlizeli, kdy na ceduli uvidime oblibeny obrazek pumpy. Dalsi vlastnost mistnich benzinek (krome toho, ze jich je malo) je, ze jsou casto jen na jedne strane a jeste ke vsemu ani ne primo na ni, ale ze se musi sjet a hledat ji. Coz vzdycky hrozne spelte pani z GPSky, chudinku. Na prvni benzince bylo u hsutnei nejdriv plno, ale pak jedno auto vyjelo. Jenze do toho se tam zacal motat kamion a tak trvalo, nez jsme se zasunuli k hustidlu my. Auto vedle melo vzadu hafinky, tak jsem si je pozorovala. No mozna jsem mela spis pozorovat to hustidlo. Kdyz k nemu Martin neohrozene zamanevroval, tak jsem si vsimla napisu, ze je mimo provoz. Tak jsme zase odjeli. Coz pani v GPS udelalo radost.
Po dalsich 10 milich jsme narazili na dalsi benzinku a tam uz hustidlo meli. Ale v jinych jednotkach. Tak sel Martin do manualu hledat prevody. Kdyz je vitezoslavne nasel, tak na pristroji zjistil, ze se to da prepnout. Snad to prepnuti pani, co sla po nas, ocenila :) A nebo chudak dofoukla asi uplne blbe. Jinak Martin si pochvaloval, ze na tom jejich pristroji si clovek nejdriv navoli, kolik chce a pak uz to samo koriguje.
A zpatky na cestu. Samozrejme, kdyz uz jsme to meli vyrizene, tak najednou bylo nekolik beniznek a jeste pekne hned u silnice. V Colchesteru jsme krasne nasli parkoviste, co jsme si vyhlidli na netu a nechali tam Svetlusku. Kdyz jsem sli platit, tak jsme nasli nalepene pouzite a uz zaplacene listecky, tak jsme si jeden pujcili. Tim jsem asi pohorsili pani, co to teda sla zaplatit. Ji rikame, ze uz tam listecek je a ona, ze ano, ze to stoji tolik a tolik a nahazela si to tam. Kabaty jsme nechali v aute a vyrazili. Ale pod erby jsme se rozhodli, ze si je prece jen radeji vezmeme, tak jsme se pro ne vratili. Cely den bylo opravdu nadherne, takze jsme je chvilemi ani nepotrebovali.
A pak jsme se ruzne prochazeli a fotili. Byla jsem nadsena, jak vse vsude kvetlo. Martinovi se to "take" libilo. Musim rict, ze me hodne zklamalo, ze meli zavrenou info kancelar. Martin mi to porad rikal, ze urcite budou mit v nedeli zavreno, ale ja vehementne tvrdila, ze prece turisticke informace nebudou v nedeli zavirat. Hmmm, tak budou. Tak jsem si nemohla nabrat moji obvyklou tunu letaku. A byla jsem tudiz asi minutu hrozne nestastna. Ale pak jsme chodili kolem hradu a vsude byly kyti, tak me to odnestastnilo. Kdyz uz jsem videla a nafotila kazdou macesku, kazdy narcis a vsechny palmy, byl plan jasny - JIDLO!
Prece jen to od sndiane uz bylo hodne hodin, tak jsme museli nabrat sily. Skoncili jsme v typicke anglicke hospode a pojedli po anglicku. Martin mel jejich Sunday Roast a ja zase Jacket Potato s tunakem a cedarem. Bylo to dobre, ale moje bylo takove spis mensi, tak jsem si pak jeste dala takovou tu jejich klobasku v housce. Prodavajici asi velmi ocenil, ze jsme zaplatili, tam predtim bezuspesne nahanel nejake mlade konzumenty. A po o jsme se pomalu procourali obchudky zpatky k autu. Tenotkrat uz jsme jeli trochu rychleji, i kdyz u Londyna a hlavne v nem zase zhoustl provoz. Martin uz vlevo ridi naprosto bravurne :) I kruhace zvlada s prehledem. Oni tu miluji kruhace, tady jsou vsude kruhace. Uplne pidi, ale kruhac. A najezd je 3-4 proudy a vevnitr je take 4-5 pruhu. Vypada to vzdy hrozne silene, ale nejak to proste akzdy prokrouzi a nekam dojede.
Nedelni bonus a odcineni za ten klamavy titulek:
Fotky z vyletu a par, jak bydlime tady
Preklepy opravi bud Martin, nebo ja v tydnu, tak pardon.
Prejeme krasny zacatek noveho tydne a s nekterymi se tesime na brzkou videnou.
Samotny patek trinacteho pro nas nebyl nijak zajimavy a nic zvlastniho se nestalo.
V sobotu jsme trosku courali po obchodech, ale ulovek mizivy - jedny saty, jedny kalhoty, ctyri uchozene nozicky. Nedele byla lepsi. Bylo stale krasne, tak jsme vyrazili na vylet.
Jeli jsme do Colchesteru, pry nejstarsi mesto v Britanii, tehdy osidlene Rimany. Pani v GPSce slibovala, ze cesta bude trvat asi 50 minut. Jenze my chteli jeste prihustit kola. Tedy kolo jedno hlavne. Tak jsem vyhlizeli benzinku. Po vymotani se z Londyna jsme po chvili sjeli z dalnice na okresku. Okreska vypadala tak, ze v kazdem smeru dva pruhy a mezi oddelene svodidly. Takze se tu jezdi docela pekne. Mene pekna je castot vyskutu benzinek. Az by se clovek nebal rict, ze miziva. Tak jsme meli oci na stopkach a vyhlizeli, kdy na ceduli uvidime oblibeny obrazek pumpy. Dalsi vlastnost mistnich benzinek (krome toho, ze jich je malo) je, ze jsou casto jen na jedne strane a jeste ke vsemu ani ne primo na ni, ale ze se musi sjet a hledat ji. Coz vzdycky hrozne spelte pani z GPSky, chudinku. Na prvni benzince bylo u hsutnei nejdriv plno, ale pak jedno auto vyjelo. Jenze do toho se tam zacal motat kamion a tak trvalo, nez jsme se zasunuli k hustidlu my. Auto vedle melo vzadu hafinky, tak jsem si je pozorovala. No mozna jsem mela spis pozorovat to hustidlo. Kdyz k nemu Martin neohrozene zamanevroval, tak jsem si vsimla napisu, ze je mimo provoz. Tak jsme zase odjeli. Coz pani v GPS udelalo radost.
Po dalsich 10 milich jsme narazili na dalsi benzinku a tam uz hustidlo meli. Ale v jinych jednotkach. Tak sel Martin do manualu hledat prevody. Kdyz je vitezoslavne nasel, tak na pristroji zjistil, ze se to da prepnout. Snad to prepnuti pani, co sla po nas, ocenila :) A nebo chudak dofoukla asi uplne blbe. Jinak Martin si pochvaloval, ze na tom jejich pristroji si clovek nejdriv navoli, kolik chce a pak uz to samo koriguje.
A zpatky na cestu. Samozrejme, kdyz uz jsme to meli vyrizene, tak najednou bylo nekolik beniznek a jeste pekne hned u silnice. V Colchesteru jsme krasne nasli parkoviste, co jsme si vyhlidli na netu a nechali tam Svetlusku. Kdyz jsem sli platit, tak jsme nasli nalepene pouzite a uz zaplacene listecky, tak jsme si jeden pujcili. Tim jsem asi pohorsili pani, co to teda sla zaplatit. Ji rikame, ze uz tam listecek je a ona, ze ano, ze to stoji tolik a tolik a nahazela si to tam. Kabaty jsme nechali v aute a vyrazili. Ale pod erby jsme se rozhodli, ze si je prece jen radeji vezmeme, tak jsme se pro ne vratili. Cely den bylo opravdu nadherne, takze jsme je chvilemi ani nepotrebovali.
A pak jsme se ruzne prochazeli a fotili. Byla jsem nadsena, jak vse vsude kvetlo. Martinovi se to "take" libilo. Musim rict, ze me hodne zklamalo, ze meli zavrenou info kancelar. Martin mi to porad rikal, ze urcite budou mit v nedeli zavreno, ale ja vehementne tvrdila, ze prece turisticke informace nebudou v nedeli zavirat. Hmmm, tak budou. Tak jsem si nemohla nabrat moji obvyklou tunu letaku. A byla jsem tudiz asi minutu hrozne nestastna. Ale pak jsme chodili kolem hradu a vsude byly kyti, tak me to odnestastnilo. Kdyz uz jsem videla a nafotila kazdou macesku, kazdy narcis a vsechny palmy, byl plan jasny - JIDLO!
Prece jen to od sndiane uz bylo hodne hodin, tak jsme museli nabrat sily. Skoncili jsme v typicke anglicke hospode a pojedli po anglicku. Martin mel jejich Sunday Roast a ja zase Jacket Potato s tunakem a cedarem. Bylo to dobre, ale moje bylo takove spis mensi, tak jsem si pak jeste dala takovou tu jejich klobasku v housce. Prodavajici asi velmi ocenil, ze jsme zaplatili, tam predtim bezuspesne nahanel nejake mlade konzumenty. A po o jsme se pomalu procourali obchudky zpatky k autu. Tenotkrat uz jsme jeli trochu rychleji, i kdyz u Londyna a hlavne v nem zase zhoustl provoz. Martin uz vlevo ridi naprosto bravurne :) I kruhace zvlada s prehledem. Oni tu miluji kruhace, tady jsou vsude kruhace. Uplne pidi, ale kruhac. A najezd je 3-4 proudy a vevnitr je take 4-5 pruhu. Vypada to vzdy hrozne silene, ale nejak to proste akzdy prokrouzi a nekam dojede.
Nedelni bonus a odcineni za ten klamavy titulek:
Fotky z vyletu a par, jak bydlime tady
Preklepy opravi bud Martin, nebo ja v tydnu, tak pardon.
Prejeme krasny zacatek noveho tydne a s nekterymi se tesime na brzkou videnou.
čtvrtek 12. března 2009
Jak jsme dotunelovali do Anglie
Tak konecne mam chvilku a schopnou ruku, abych trochu vylicila nasi dobrodruznou cestu z CR do Londyna.
Asi nikoho neprekvapi, ze cela akce byla lehce hekticka. Ve ctvrtek sotva uzdravena jsem statnicovala, v patek jsme balili, v sobotu vyjeli.
Balici patek
Prijeli jsme od nasich nedky v 11 a zacli balit. Martin mel na starosti elektro, takze odmontovaval telku, pocitace a bedny a vse se muselo nejak bezpecne obalit. K tomu vsude hromady kabliku a kabelu. Ja zase davala dohromady ruzne nadobi, obleceni a multimedia. Nakonec toho bylo hrozne moc, v byte to vypadalo jako po naletu a my za pet minut sest skoncili a vyjeli na Chodov na veceri s Kamcou a Tomasem. Cliff pri baleni vydatne pomahal, jak si muzete vsimnout v lednove galerii.
Po veceri jsme se vrhli na nakladani. A protoze moje ruka mi toho moc nedovolila, byli jsme s Cliffem ustanoveni jako hlidaci a cekali u auta, zatimco Martin postupne nosil. Pouceni pro priste: Nekomu si rict. Trvalo to vic jak hodinu. Cliff docela vymrzl, byla pekna kosa.
Proc jsme nakladali vecer, kdyz jsme jeli az rano? Protoze jsme predvidali dlouhe nakladani a ze nas to vycerpa, tak abychom usetrili cas a silu, vymysleli jsme, ze pojedeme od nasich.
Takze jsme se po desate dokulili k nim. A protoze mrzlo, tak jsme radsi vse vylozili. Teda tatka s Martinem. Ale to slo uz rychle, protoze to jen prendavali z kufru rovnou do obyvaku a byli na to dva. Pak jsme vyrizeni padli.
Cestovni sobota
Rano jsme se probudili a snezilo. Ale nas uzasny a hodny tatinek peclive stale odmetal osklivy snih z naseho auta. S Martinem zase pekne vse nalozili a od mamky jsme dostali mnam svacinky, teda Martin, ja mela suche housky a jablka. Stale snezilo.
Vyjeli jsme nekdy po devate. Listek do tunelu jsme meli koupeny predem na pul devatou vecer. Auto zabarikadovane az na strechu, videli jsme jen bocnimi zrcatky. Hlavni ridic byl Martin a vyrazili jsme na Prahu. Snezilo cim dal vic, takze jsme nemohli vyvinout nijak zazracnou rychlost. Jeste jsme ani nevyjeli z Prahy a utrhl se sterac. Takze na prvni benzinku a koupit novy sterac. Zdrzeni prvni. Stale snezilo.
Celou jizdu po CR snezilo, pred hranicemi nas napadlo natankovat na posledni benzince. Jake to prekvapeni, ze jsme s tim napadem nebyli jedini. Vsichny ty nadsence, co jeli na hory, to prekvapive napadlo take. Fronticka a zdrzeni druhe. Stale snezilo.
Za hranicemi se dostala navigace do konfliktu s aktualnim stavem silnic, takze nas zmatene navedla jinam. K tomu jen kratka vsuvka. Martin se snazil stahnout aktualni mapy, ale meli to na netu nejak rozbite, tak jim napsal, ze tedy chce ty mapy a nejde to. Podarilo se az v Anglii. Tudiz navigace nevedela, ze tam uz je nejakou dobu nova silnice, vedla nas jinam a my se pak slozite vraceli. To cele se samozrejme stalo ve chvili, kdy Martin navigaci pochvalil, jak pekne funguje! Zdrzeni treti, snih prestal.
A ted prekvapeni nejvetsi. Pocitali jsme s tim, jak v Nemecku pojedeme rychle, kdyz se to smi. Jenze ouha, byl docela provoz a jeste ke vsemu se vsichni desne placatili (OT: Martin tvrdi, ze my (Kelleri) jsme jedini, kdo pouziva termin placatit se, vyvratte mu to please v komentarich). Takze jsme byli radi, kdyz jsme jeli aspon 130. Zdrzeni ctvrte.
A pokracovani priste, protoze mi uz upadava ruka a hlavne jdu delat vecu.
Pripominam, ze fotodokumentaci k ceste naleznete zde.
Preklepy opravim pozdeji.
***UPDATE***
Takze po veceri jsem sebrala trosku sil a pokracujeme.
V Nemecku teda s rychlosti zadna slava. Cestou jsem dvakrat staveli na benzin a svacu. Ke konci Nemecka me k tomu Martin pustil, takze jsem ten den ridila ve 4 zemich - Nemecko, Holandsko (tam to bylo doslova par kilometru), Belgie a Francie, kde se toho opet ujal Martin.
Uz v Nemecku, jeste kdyz ridil Martin, jsme videli, ze nas vlak nestihame. Tak jsme jeli docela v klidu. K tunelu jsme dojeli asi ctvrt hodiny pote, co nas vlak odjel. Nastesti pro tyhle pripady maji, ze opozdilce daji na dalsi volny vlak a priplaci se jen rozdil jizdneho, coz byla v nasem pripade nastesti nula. Takze jsme se rychle osvezili a pak uz se nastosovali do fronty na celnici. Tam to probihalo docela komicky. S plnym autem jsme vypadali asi lehce podezrele, tak nas poslali na zvlastni "osobni" prohlidku. Celnik se velmi mile ptal, co v UK, tak jsme vysvetlovali, ze tam Martin pracuje. Pak pry, co vezeme. Tak jsme bezelstne rekli, ze "par veci" do bytu. Pak prisel zaludnejsi dotaz, jestli mame nejaky alkohol. Na to jsme naprosto synchronne rekli ANO / NE. Tim jsme ho uz totalne zmatli. Nakoukl do kufru, kdyz videl ty kramy, tak se asi lekl a ze muzeme jet dal.
Takze jsme se nastosovali zase v dalsi fronte a to uz bylo na vlak. Vlak je dvoupatrovy, v kazdem "vagone" jede asi pet aut. Nejdriv vsichni najedou, je tam presne znacene, kolik aut tam ma byt a pred vyjetim to obchazi pracovnik s intrukcemi a auticka srovna. Pak to zaclo tak nejak zvlastne vrnet a jelo se. Trvalo to asi 45 minut, i kdyz s najizdenim a vyjizdenim dele. Byli jsme oba dost unaveni, tak jsme lehce vytuhli a probrali se ke konci cesty. Pak prisel pokyn k vyjeti a my se vykulili v Anglli.
Posledni hodina nebo kolik cesty. Odpocitavala jsem stale minuty na GPSce, ktera ukazovala aktualni cas dojezdu a kdyz uz to bylo pod deset minut, nemohla jsem se unavou dockat. A pravidelne jsem pro jistotu Martinovi pripominala, ze se tu jezdi vlevo, jak jsme zvykli z Kypru. Rada bych ted Martina znovu pochvalila, jak nas pekne zavezl. Hlavne jak to zvladl ke konci v Anglii, protoze bylo sice skoro jedenact vecer, ale kolem Londyna byl dost provoz a v Londyne jeste vic.
Suma sumarum, cesta byla velmi narocna, pro oba. Martin musel byt svezi za volantem, ja zase porad hlidala jeho svezest, takze jsem ke konci uz vubec nemohla.
A znovu nas to asi ceka na Velikonoce, az si pojedeme pro Cliffa. Letadlem si ho bohuzel privest nemuzeme, protoze na palubu smer Londyn nesmi a samotneho kargem ho posilat nechceme. Tak si alespon privezeme dalsi veci, ktere se v lednu bohuzel nevesly. Hlavne nas milovany susak. Susakova situace je tu v Anglii naprosto krizova.
Z jineho soudku
A jeste maly dodatek. Oboje rodice od nas dostali k Vanocum jako darek zajezd do Londyna.
Tento.
A z CK Rohlik uz nam dali vedet, ze v cervnu se muzeme tesit na prvni varku z Pahorku. Tak se tesime.
Pekny vecer vsem a jeste peknejsi vikend,
Janine
Asi nikoho neprekvapi, ze cela akce byla lehce hekticka. Ve ctvrtek sotva uzdravena jsem statnicovala, v patek jsme balili, v sobotu vyjeli.
Balici patek
Prijeli jsme od nasich nedky v 11 a zacli balit. Martin mel na starosti elektro, takze odmontovaval telku, pocitace a bedny a vse se muselo nejak bezpecne obalit. K tomu vsude hromady kabliku a kabelu. Ja zase davala dohromady ruzne nadobi, obleceni a multimedia. Nakonec toho bylo hrozne moc, v byte to vypadalo jako po naletu a my za pet minut sest skoncili a vyjeli na Chodov na veceri s Kamcou a Tomasem. Cliff pri baleni vydatne pomahal, jak si muzete vsimnout v lednove galerii.
Po veceri jsme se vrhli na nakladani. A protoze moje ruka mi toho moc nedovolila, byli jsme s Cliffem ustanoveni jako hlidaci a cekali u auta, zatimco Martin postupne nosil. Pouceni pro priste: Nekomu si rict. Trvalo to vic jak hodinu. Cliff docela vymrzl, byla pekna kosa.
Proc jsme nakladali vecer, kdyz jsme jeli az rano? Protoze jsme predvidali dlouhe nakladani a ze nas to vycerpa, tak abychom usetrili cas a silu, vymysleli jsme, ze pojedeme od nasich.
Takze jsme se po desate dokulili k nim. A protoze mrzlo, tak jsme radsi vse vylozili. Teda tatka s Martinem. Ale to slo uz rychle, protoze to jen prendavali z kufru rovnou do obyvaku a byli na to dva. Pak jsme vyrizeni padli.
Cestovni sobota
Rano jsme se probudili a snezilo. Ale nas uzasny a hodny tatinek peclive stale odmetal osklivy snih z naseho auta. S Martinem zase pekne vse nalozili a od mamky jsme dostali mnam svacinky, teda Martin, ja mela suche housky a jablka. Stale snezilo.
Vyjeli jsme nekdy po devate. Listek do tunelu jsme meli koupeny predem na pul devatou vecer. Auto zabarikadovane az na strechu, videli jsme jen bocnimi zrcatky. Hlavni ridic byl Martin a vyrazili jsme na Prahu. Snezilo cim dal vic, takze jsme nemohli vyvinout nijak zazracnou rychlost. Jeste jsme ani nevyjeli z Prahy a utrhl se sterac. Takze na prvni benzinku a koupit novy sterac. Zdrzeni prvni. Stale snezilo.
Celou jizdu po CR snezilo, pred hranicemi nas napadlo natankovat na posledni benzince. Jake to prekvapeni, ze jsme s tim napadem nebyli jedini. Vsichny ty nadsence, co jeli na hory, to prekvapive napadlo take. Fronticka a zdrzeni druhe. Stale snezilo.
Za hranicemi se dostala navigace do konfliktu s aktualnim stavem silnic, takze nas zmatene navedla jinam. K tomu jen kratka vsuvka. Martin se snazil stahnout aktualni mapy, ale meli to na netu nejak rozbite, tak jim napsal, ze tedy chce ty mapy a nejde to. Podarilo se az v Anglii. Tudiz navigace nevedela, ze tam uz je nejakou dobu nova silnice, vedla nas jinam a my se pak slozite vraceli. To cele se samozrejme stalo ve chvili, kdy Martin navigaci pochvalil, jak pekne funguje! Zdrzeni treti, snih prestal.
A ted prekvapeni nejvetsi. Pocitali jsme s tim, jak v Nemecku pojedeme rychle, kdyz se to smi. Jenze ouha, byl docela provoz a jeste ke vsemu se vsichni desne placatili (OT: Martin tvrdi, ze my (Kelleri) jsme jedini, kdo pouziva termin placatit se, vyvratte mu to please v komentarich). Takze jsme byli radi, kdyz jsme jeli aspon 130. Zdrzeni ctvrte.
A pokracovani priste, protoze mi uz upadava ruka a hlavne jdu delat vecu.
Pripominam, ze fotodokumentaci k ceste naleznete zde.
Preklepy opravim pozdeji.
***UPDATE***
Takze po veceri jsem sebrala trosku sil a pokracujeme.
V Nemecku teda s rychlosti zadna slava. Cestou jsem dvakrat staveli na benzin a svacu. Ke konci Nemecka me k tomu Martin pustil, takze jsem ten den ridila ve 4 zemich - Nemecko, Holandsko (tam to bylo doslova par kilometru), Belgie a Francie, kde se toho opet ujal Martin.
Uz v Nemecku, jeste kdyz ridil Martin, jsme videli, ze nas vlak nestihame. Tak jsme jeli docela v klidu. K tunelu jsme dojeli asi ctvrt hodiny pote, co nas vlak odjel. Nastesti pro tyhle pripady maji, ze opozdilce daji na dalsi volny vlak a priplaci se jen rozdil jizdneho, coz byla v nasem pripade nastesti nula. Takze jsme se rychle osvezili a pak uz se nastosovali do fronty na celnici. Tam to probihalo docela komicky. S plnym autem jsme vypadali asi lehce podezrele, tak nas poslali na zvlastni "osobni" prohlidku. Celnik se velmi mile ptal, co v UK, tak jsme vysvetlovali, ze tam Martin pracuje. Pak pry, co vezeme. Tak jsme bezelstne rekli, ze "par veci" do bytu. Pak prisel zaludnejsi dotaz, jestli mame nejaky alkohol. Na to jsme naprosto synchronne rekli ANO / NE. Tim jsme ho uz totalne zmatli. Nakoukl do kufru, kdyz videl ty kramy, tak se asi lekl a ze muzeme jet dal.
Takze jsme se nastosovali zase v dalsi fronte a to uz bylo na vlak. Vlak je dvoupatrovy, v kazdem "vagone" jede asi pet aut. Nejdriv vsichni najedou, je tam presne znacene, kolik aut tam ma byt a pred vyjetim to obchazi pracovnik s intrukcemi a auticka srovna. Pak to zaclo tak nejak zvlastne vrnet a jelo se. Trvalo to asi 45 minut, i kdyz s najizdenim a vyjizdenim dele. Byli jsme oba dost unaveni, tak jsme lehce vytuhli a probrali se ke konci cesty. Pak prisel pokyn k vyjeti a my se vykulili v Anglli.
Posledni hodina nebo kolik cesty. Odpocitavala jsem stale minuty na GPSce, ktera ukazovala aktualni cas dojezdu a kdyz uz to bylo pod deset minut, nemohla jsem se unavou dockat. A pravidelne jsem pro jistotu Martinovi pripominala, ze se tu jezdi vlevo, jak jsme zvykli z Kypru. Rada bych ted Martina znovu pochvalila, jak nas pekne zavezl. Hlavne jak to zvladl ke konci v Anglii, protoze bylo sice skoro jedenact vecer, ale kolem Londyna byl dost provoz a v Londyne jeste vic.
Suma sumarum, cesta byla velmi narocna, pro oba. Martin musel byt svezi za volantem, ja zase porad hlidala jeho svezest, takze jsem ke konci uz vubec nemohla.
A znovu nas to asi ceka na Velikonoce, az si pojedeme pro Cliffa. Letadlem si ho bohuzel privest nemuzeme, protoze na palubu smer Londyn nesmi a samotneho kargem ho posilat nechceme. Tak si alespon privezeme dalsi veci, ktere se v lednu bohuzel nevesly. Hlavne nas milovany susak. Susakova situace je tu v Anglii naprosto krizova.
Z jineho soudku
A jeste maly dodatek. Oboje rodice od nas dostali k Vanocum jako darek zajezd do Londyna.
Tento.
A z CK Rohlik uz nam dali vedet, ze v cervnu se muzeme tesit na prvni varku z Pahorku. Tak se tesime.
Pekny vecer vsem a jeste peknejsi vikend,
Janine
Fotecky
Do breznove galerie jsem pridala par fotek.
Tudy
A pokud nam v nedeli bude prat pocasi, tak pribydou dalsi. Zatim tezko rict. vcera bylo nadherne, dnes je zatazeno a nevlidno.
A postupne budu pridavat jeste do lednove trochu opozdene.
Pro zmenu tudy
A protoze mi nesla pridat videa, tak alespon tady.
Nejdriv Cliff
a pak neco z tunelu, to uz jsme vyjizdeli a vjeli na pudu zeme zaslibene :) a drzeli se VLEVO.
Tudy
A pokud nam v nedeli bude prat pocasi, tak pribydou dalsi. Zatim tezko rict. vcera bylo nadherne, dnes je zatazeno a nevlidno.
A postupne budu pridavat jeste do lednove trochu opozdene.
Pro zmenu tudy
A protoze mi nesla pridat videa, tak alespon tady.
Nejdriv Cliff
a pak neco z tunelu, to uz jsme vyjizdeli a vjeli na pudu zeme zaslibene :) a drzeli se VLEVO.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
