Priznavam se, ze nazev je lehce zavadejici. Pisu to v nedeli a pisu to o sobote a nedeli. Ale prislo mi skoda si nepovsimnout takoveho magickeho data.
Samotny patek trinacteho pro nas nebyl nijak zajimavy a nic zvlastniho se nestalo.
V sobotu jsme trosku courali po obchodech, ale ulovek mizivy - jedny saty, jedny kalhoty, ctyri uchozene nozicky. Nedele byla lepsi. Bylo stale krasne, tak jsme vyrazili na vylet.
Jeli jsme do Colchesteru, pry nejstarsi mesto v Britanii, tehdy osidlene Rimany. Pani v GPSce slibovala, ze cesta bude trvat asi 50 minut. Jenze my chteli jeste prihustit kola. Tedy kolo jedno hlavne. Tak jsem vyhlizeli benzinku. Po vymotani se z Londyna jsme po chvili sjeli z dalnice na okresku. Okreska vypadala tak, ze v kazdem smeru dva pruhy a mezi oddelene svodidly. Takze se tu jezdi docela pekne. Mene pekna je castot vyskutu benzinek. Az by se clovek nebal rict, ze miziva. Tak jsme meli oci na stopkach a vyhlizeli, kdy na ceduli uvidime oblibeny obrazek pumpy. Dalsi vlastnost mistnich benzinek (krome toho, ze jich je malo) je, ze jsou casto jen na jedne strane a jeste ke vsemu ani ne primo na ni, ale ze se musi sjet a hledat ji. Coz vzdycky hrozne spelte pani z GPSky, chudinku. Na prvni benzince bylo u hsutnei nejdriv plno, ale pak jedno auto vyjelo. Jenze do toho se tam zacal motat kamion a tak trvalo, nez jsme se zasunuli k hustidlu my. Auto vedle melo vzadu hafinky, tak jsem si je pozorovala. No mozna jsem mela spis pozorovat to hustidlo. Kdyz k nemu Martin neohrozene zamanevroval, tak jsem si vsimla napisu, ze je mimo provoz. Tak jsme zase odjeli. Coz pani v GPS udelalo radost.
Po dalsich 10 milich jsme narazili na dalsi benzinku a tam uz hustidlo meli. Ale v jinych jednotkach. Tak sel Martin do manualu hledat prevody. Kdyz je vitezoslavne nasel, tak na pristroji zjistil, ze se to da prepnout. Snad to prepnuti pani, co sla po nas, ocenila :) A nebo chudak dofoukla asi uplne blbe. Jinak Martin si pochvaloval, ze na tom jejich pristroji si clovek nejdriv navoli, kolik chce a pak uz to samo koriguje.
A zpatky na cestu. Samozrejme, kdyz uz jsme to meli vyrizene, tak najednou bylo nekolik beniznek a jeste pekne hned u silnice. V Colchesteru jsme krasne nasli parkoviste, co jsme si vyhlidli na netu a nechali tam Svetlusku. Kdyz jsem sli platit, tak jsme nasli nalepene pouzite a uz zaplacene listecky, tak jsme si jeden pujcili. Tim jsem asi pohorsili pani, co to teda sla zaplatit. Ji rikame, ze uz tam listecek je a ona, ze ano, ze to stoji tolik a tolik a nahazela si to tam. Kabaty jsme nechali v aute a vyrazili. Ale pod erby jsme se rozhodli, ze si je prece jen radeji vezmeme, tak jsme se pro ne vratili. Cely den bylo opravdu nadherne, takze jsme je chvilemi ani nepotrebovali.
A pak jsme se ruzne prochazeli a fotili. Byla jsem nadsena, jak vse vsude kvetlo. Martinovi se to "take" libilo. Musim rict, ze me hodne zklamalo, ze meli zavrenou info kancelar. Martin mi to porad rikal, ze urcite budou mit v nedeli zavreno, ale ja vehementne tvrdila, ze prece turisticke informace nebudou v nedeli zavirat. Hmmm, tak budou. Tak jsem si nemohla nabrat moji obvyklou tunu letaku. A byla jsem tudiz asi minutu hrozne nestastna. Ale pak jsme chodili kolem hradu a vsude byly kyti, tak me to odnestastnilo. Kdyz uz jsem videla a nafotila kazdou macesku, kazdy narcis a vsechny palmy, byl plan jasny - JIDLO!
Prece jen to od sndiane uz bylo hodne hodin, tak jsme museli nabrat sily. Skoncili jsme v typicke anglicke hospode a pojedli po anglicku. Martin mel jejich Sunday Roast a ja zase Jacket Potato s tunakem a cedarem. Bylo to dobre, ale moje bylo takove spis mensi, tak jsem si pak jeste dala takovou tu jejich klobasku v housce. Prodavajici asi velmi ocenil, ze jsme zaplatili, tam predtim bezuspesne nahanel nejake mlade konzumenty. A po o jsme se pomalu procourali obchudky zpatky k autu. Tenotkrat uz jsme jeli trochu rychleji, i kdyz u Londyna a hlavne v nem zase zhoustl provoz. Martin uz vlevo ridi naprosto bravurne :) I kruhace zvlada s prehledem. Oni tu miluji kruhace, tady jsou vsude kruhace. Uplne pidi, ale kruhac. A najezd je 3-4 proudy a vevnitr je take 4-5 pruhu. Vypada to vzdy hrozne silene, ale nejak to proste akzdy prokrouzi a nekam dojede.
Nedelni bonus a odcineni za ten klamavy titulek:
Fotky z vyletu a par, jak bydlime tady
Preklepy opravi bud Martin, nebo ja v tydnu, tak pardon.
Prejeme krasny zacatek noveho tydne a s nekterymi se tesime na brzkou videnou.
neděle 15. března 2009
čtvrtek 12. března 2009
Jak jsme dotunelovali do Anglie
Tak konecne mam chvilku a schopnou ruku, abych trochu vylicila nasi dobrodruznou cestu z CR do Londyna.
Asi nikoho neprekvapi, ze cela akce byla lehce hekticka. Ve ctvrtek sotva uzdravena jsem statnicovala, v patek jsme balili, v sobotu vyjeli.
Balici patek
Prijeli jsme od nasich nedky v 11 a zacli balit. Martin mel na starosti elektro, takze odmontovaval telku, pocitace a bedny a vse se muselo nejak bezpecne obalit. K tomu vsude hromady kabliku a kabelu. Ja zase davala dohromady ruzne nadobi, obleceni a multimedia. Nakonec toho bylo hrozne moc, v byte to vypadalo jako po naletu a my za pet minut sest skoncili a vyjeli na Chodov na veceri s Kamcou a Tomasem. Cliff pri baleni vydatne pomahal, jak si muzete vsimnout v lednove galerii.
Po veceri jsme se vrhli na nakladani. A protoze moje ruka mi toho moc nedovolila, byli jsme s Cliffem ustanoveni jako hlidaci a cekali u auta, zatimco Martin postupne nosil. Pouceni pro priste: Nekomu si rict. Trvalo to vic jak hodinu. Cliff docela vymrzl, byla pekna kosa.
Proc jsme nakladali vecer, kdyz jsme jeli az rano? Protoze jsme predvidali dlouhe nakladani a ze nas to vycerpa, tak abychom usetrili cas a silu, vymysleli jsme, ze pojedeme od nasich.
Takze jsme se po desate dokulili k nim. A protoze mrzlo, tak jsme radsi vse vylozili. Teda tatka s Martinem. Ale to slo uz rychle, protoze to jen prendavali z kufru rovnou do obyvaku a byli na to dva. Pak jsme vyrizeni padli.
Cestovni sobota
Rano jsme se probudili a snezilo. Ale nas uzasny a hodny tatinek peclive stale odmetal osklivy snih z naseho auta. S Martinem zase pekne vse nalozili a od mamky jsme dostali mnam svacinky, teda Martin, ja mela suche housky a jablka. Stale snezilo.
Vyjeli jsme nekdy po devate. Listek do tunelu jsme meli koupeny predem na pul devatou vecer. Auto zabarikadovane az na strechu, videli jsme jen bocnimi zrcatky. Hlavni ridic byl Martin a vyrazili jsme na Prahu. Snezilo cim dal vic, takze jsme nemohli vyvinout nijak zazracnou rychlost. Jeste jsme ani nevyjeli z Prahy a utrhl se sterac. Takze na prvni benzinku a koupit novy sterac. Zdrzeni prvni. Stale snezilo.
Celou jizdu po CR snezilo, pred hranicemi nas napadlo natankovat na posledni benzince. Jake to prekvapeni, ze jsme s tim napadem nebyli jedini. Vsichny ty nadsence, co jeli na hory, to prekvapive napadlo take. Fronticka a zdrzeni druhe. Stale snezilo.
Za hranicemi se dostala navigace do konfliktu s aktualnim stavem silnic, takze nas zmatene navedla jinam. K tomu jen kratka vsuvka. Martin se snazil stahnout aktualni mapy, ale meli to na netu nejak rozbite, tak jim napsal, ze tedy chce ty mapy a nejde to. Podarilo se az v Anglii. Tudiz navigace nevedela, ze tam uz je nejakou dobu nova silnice, vedla nas jinam a my se pak slozite vraceli. To cele se samozrejme stalo ve chvili, kdy Martin navigaci pochvalil, jak pekne funguje! Zdrzeni treti, snih prestal.
A ted prekvapeni nejvetsi. Pocitali jsme s tim, jak v Nemecku pojedeme rychle, kdyz se to smi. Jenze ouha, byl docela provoz a jeste ke vsemu se vsichni desne placatili (OT: Martin tvrdi, ze my (Kelleri) jsme jedini, kdo pouziva termin placatit se, vyvratte mu to please v komentarich). Takze jsme byli radi, kdyz jsme jeli aspon 130. Zdrzeni ctvrte.
A pokracovani priste, protoze mi uz upadava ruka a hlavne jdu delat vecu.
Pripominam, ze fotodokumentaci k ceste naleznete zde.
Preklepy opravim pozdeji.
***UPDATE***
Takze po veceri jsem sebrala trosku sil a pokracujeme.
V Nemecku teda s rychlosti zadna slava. Cestou jsem dvakrat staveli na benzin a svacu. Ke konci Nemecka me k tomu Martin pustil, takze jsem ten den ridila ve 4 zemich - Nemecko, Holandsko (tam to bylo doslova par kilometru), Belgie a Francie, kde se toho opet ujal Martin.
Uz v Nemecku, jeste kdyz ridil Martin, jsme videli, ze nas vlak nestihame. Tak jsme jeli docela v klidu. K tunelu jsme dojeli asi ctvrt hodiny pote, co nas vlak odjel. Nastesti pro tyhle pripady maji, ze opozdilce daji na dalsi volny vlak a priplaci se jen rozdil jizdneho, coz byla v nasem pripade nastesti nula. Takze jsme se rychle osvezili a pak uz se nastosovali do fronty na celnici. Tam to probihalo docela komicky. S plnym autem jsme vypadali asi lehce podezrele, tak nas poslali na zvlastni "osobni" prohlidku. Celnik se velmi mile ptal, co v UK, tak jsme vysvetlovali, ze tam Martin pracuje. Pak pry, co vezeme. Tak jsme bezelstne rekli, ze "par veci" do bytu. Pak prisel zaludnejsi dotaz, jestli mame nejaky alkohol. Na to jsme naprosto synchronne rekli ANO / NE. Tim jsme ho uz totalne zmatli. Nakoukl do kufru, kdyz videl ty kramy, tak se asi lekl a ze muzeme jet dal.
Takze jsme se nastosovali zase v dalsi fronte a to uz bylo na vlak. Vlak je dvoupatrovy, v kazdem "vagone" jede asi pet aut. Nejdriv vsichni najedou, je tam presne znacene, kolik aut tam ma byt a pred vyjetim to obchazi pracovnik s intrukcemi a auticka srovna. Pak to zaclo tak nejak zvlastne vrnet a jelo se. Trvalo to asi 45 minut, i kdyz s najizdenim a vyjizdenim dele. Byli jsme oba dost unaveni, tak jsme lehce vytuhli a probrali se ke konci cesty. Pak prisel pokyn k vyjeti a my se vykulili v Anglli.
Posledni hodina nebo kolik cesty. Odpocitavala jsem stale minuty na GPSce, ktera ukazovala aktualni cas dojezdu a kdyz uz to bylo pod deset minut, nemohla jsem se unavou dockat. A pravidelne jsem pro jistotu Martinovi pripominala, ze se tu jezdi vlevo, jak jsme zvykli z Kypru. Rada bych ted Martina znovu pochvalila, jak nas pekne zavezl. Hlavne jak to zvladl ke konci v Anglii, protoze bylo sice skoro jedenact vecer, ale kolem Londyna byl dost provoz a v Londyne jeste vic.
Suma sumarum, cesta byla velmi narocna, pro oba. Martin musel byt svezi za volantem, ja zase porad hlidala jeho svezest, takze jsem ke konci uz vubec nemohla.
A znovu nas to asi ceka na Velikonoce, az si pojedeme pro Cliffa. Letadlem si ho bohuzel privest nemuzeme, protoze na palubu smer Londyn nesmi a samotneho kargem ho posilat nechceme. Tak si alespon privezeme dalsi veci, ktere se v lednu bohuzel nevesly. Hlavne nas milovany susak. Susakova situace je tu v Anglii naprosto krizova.
Z jineho soudku
A jeste maly dodatek. Oboje rodice od nas dostali k Vanocum jako darek zajezd do Londyna.
Tento.
A z CK Rohlik uz nam dali vedet, ze v cervnu se muzeme tesit na prvni varku z Pahorku. Tak se tesime.
Pekny vecer vsem a jeste peknejsi vikend,
Janine
Asi nikoho neprekvapi, ze cela akce byla lehce hekticka. Ve ctvrtek sotva uzdravena jsem statnicovala, v patek jsme balili, v sobotu vyjeli.
Balici patek
Prijeli jsme od nasich nedky v 11 a zacli balit. Martin mel na starosti elektro, takze odmontovaval telku, pocitace a bedny a vse se muselo nejak bezpecne obalit. K tomu vsude hromady kabliku a kabelu. Ja zase davala dohromady ruzne nadobi, obleceni a multimedia. Nakonec toho bylo hrozne moc, v byte to vypadalo jako po naletu a my za pet minut sest skoncili a vyjeli na Chodov na veceri s Kamcou a Tomasem. Cliff pri baleni vydatne pomahal, jak si muzete vsimnout v lednove galerii.
Po veceri jsme se vrhli na nakladani. A protoze moje ruka mi toho moc nedovolila, byli jsme s Cliffem ustanoveni jako hlidaci a cekali u auta, zatimco Martin postupne nosil. Pouceni pro priste: Nekomu si rict. Trvalo to vic jak hodinu. Cliff docela vymrzl, byla pekna kosa.
Proc jsme nakladali vecer, kdyz jsme jeli az rano? Protoze jsme predvidali dlouhe nakladani a ze nas to vycerpa, tak abychom usetrili cas a silu, vymysleli jsme, ze pojedeme od nasich.
Takze jsme se po desate dokulili k nim. A protoze mrzlo, tak jsme radsi vse vylozili. Teda tatka s Martinem. Ale to slo uz rychle, protoze to jen prendavali z kufru rovnou do obyvaku a byli na to dva. Pak jsme vyrizeni padli.
Cestovni sobota
Rano jsme se probudili a snezilo. Ale nas uzasny a hodny tatinek peclive stale odmetal osklivy snih z naseho auta. S Martinem zase pekne vse nalozili a od mamky jsme dostali mnam svacinky, teda Martin, ja mela suche housky a jablka. Stale snezilo.
Vyjeli jsme nekdy po devate. Listek do tunelu jsme meli koupeny predem na pul devatou vecer. Auto zabarikadovane az na strechu, videli jsme jen bocnimi zrcatky. Hlavni ridic byl Martin a vyrazili jsme na Prahu. Snezilo cim dal vic, takze jsme nemohli vyvinout nijak zazracnou rychlost. Jeste jsme ani nevyjeli z Prahy a utrhl se sterac. Takze na prvni benzinku a koupit novy sterac. Zdrzeni prvni. Stale snezilo.
Celou jizdu po CR snezilo, pred hranicemi nas napadlo natankovat na posledni benzince. Jake to prekvapeni, ze jsme s tim napadem nebyli jedini. Vsichny ty nadsence, co jeli na hory, to prekvapive napadlo take. Fronticka a zdrzeni druhe. Stale snezilo.
Za hranicemi se dostala navigace do konfliktu s aktualnim stavem silnic, takze nas zmatene navedla jinam. K tomu jen kratka vsuvka. Martin se snazil stahnout aktualni mapy, ale meli to na netu nejak rozbite, tak jim napsal, ze tedy chce ty mapy a nejde to. Podarilo se az v Anglii. Tudiz navigace nevedela, ze tam uz je nejakou dobu nova silnice, vedla nas jinam a my se pak slozite vraceli. To cele se samozrejme stalo ve chvili, kdy Martin navigaci pochvalil, jak pekne funguje! Zdrzeni treti, snih prestal.
A ted prekvapeni nejvetsi. Pocitali jsme s tim, jak v Nemecku pojedeme rychle, kdyz se to smi. Jenze ouha, byl docela provoz a jeste ke vsemu se vsichni desne placatili (OT: Martin tvrdi, ze my (Kelleri) jsme jedini, kdo pouziva termin placatit se, vyvratte mu to please v komentarich). Takze jsme byli radi, kdyz jsme jeli aspon 130. Zdrzeni ctvrte.
A pokracovani priste, protoze mi uz upadava ruka a hlavne jdu delat vecu.
Pripominam, ze fotodokumentaci k ceste naleznete zde.
Preklepy opravim pozdeji.
***UPDATE***
Takze po veceri jsem sebrala trosku sil a pokracujeme.
V Nemecku teda s rychlosti zadna slava. Cestou jsem dvakrat staveli na benzin a svacu. Ke konci Nemecka me k tomu Martin pustil, takze jsem ten den ridila ve 4 zemich - Nemecko, Holandsko (tam to bylo doslova par kilometru), Belgie a Francie, kde se toho opet ujal Martin.
Uz v Nemecku, jeste kdyz ridil Martin, jsme videli, ze nas vlak nestihame. Tak jsme jeli docela v klidu. K tunelu jsme dojeli asi ctvrt hodiny pote, co nas vlak odjel. Nastesti pro tyhle pripady maji, ze opozdilce daji na dalsi volny vlak a priplaci se jen rozdil jizdneho, coz byla v nasem pripade nastesti nula. Takze jsme se rychle osvezili a pak uz se nastosovali do fronty na celnici. Tam to probihalo docela komicky. S plnym autem jsme vypadali asi lehce podezrele, tak nas poslali na zvlastni "osobni" prohlidku. Celnik se velmi mile ptal, co v UK, tak jsme vysvetlovali, ze tam Martin pracuje. Pak pry, co vezeme. Tak jsme bezelstne rekli, ze "par veci" do bytu. Pak prisel zaludnejsi dotaz, jestli mame nejaky alkohol. Na to jsme naprosto synchronne rekli ANO / NE. Tim jsme ho uz totalne zmatli. Nakoukl do kufru, kdyz videl ty kramy, tak se asi lekl a ze muzeme jet dal.
Takze jsme se nastosovali zase v dalsi fronte a to uz bylo na vlak. Vlak je dvoupatrovy, v kazdem "vagone" jede asi pet aut. Nejdriv vsichni najedou, je tam presne znacene, kolik aut tam ma byt a pred vyjetim to obchazi pracovnik s intrukcemi a auticka srovna. Pak to zaclo tak nejak zvlastne vrnet a jelo se. Trvalo to asi 45 minut, i kdyz s najizdenim a vyjizdenim dele. Byli jsme oba dost unaveni, tak jsme lehce vytuhli a probrali se ke konci cesty. Pak prisel pokyn k vyjeti a my se vykulili v Anglli.
Posledni hodina nebo kolik cesty. Odpocitavala jsem stale minuty na GPSce, ktera ukazovala aktualni cas dojezdu a kdyz uz to bylo pod deset minut, nemohla jsem se unavou dockat. A pravidelne jsem pro jistotu Martinovi pripominala, ze se tu jezdi vlevo, jak jsme zvykli z Kypru. Rada bych ted Martina znovu pochvalila, jak nas pekne zavezl. Hlavne jak to zvladl ke konci v Anglii, protoze bylo sice skoro jedenact vecer, ale kolem Londyna byl dost provoz a v Londyne jeste vic.
Suma sumarum, cesta byla velmi narocna, pro oba. Martin musel byt svezi za volantem, ja zase porad hlidala jeho svezest, takze jsem ke konci uz vubec nemohla.
A znovu nas to asi ceka na Velikonoce, az si pojedeme pro Cliffa. Letadlem si ho bohuzel privest nemuzeme, protoze na palubu smer Londyn nesmi a samotneho kargem ho posilat nechceme. Tak si alespon privezeme dalsi veci, ktere se v lednu bohuzel nevesly. Hlavne nas milovany susak. Susakova situace je tu v Anglii naprosto krizova.
Z jineho soudku
A jeste maly dodatek. Oboje rodice od nas dostali k Vanocum jako darek zajezd do Londyna.
Tento.
A z CK Rohlik uz nam dali vedet, ze v cervnu se muzeme tesit na prvni varku z Pahorku. Tak se tesime.
Pekny vecer vsem a jeste peknejsi vikend,
Janine
Fotecky
Do breznove galerie jsem pridala par fotek.
Tudy
A pokud nam v nedeli bude prat pocasi, tak pribydou dalsi. Zatim tezko rict. vcera bylo nadherne, dnes je zatazeno a nevlidno.
A postupne budu pridavat jeste do lednove trochu opozdene.
Pro zmenu tudy
A protoze mi nesla pridat videa, tak alespon tady.
Nejdriv Cliff
a pak neco z tunelu, to uz jsme vyjizdeli a vjeli na pudu zeme zaslibene :) a drzeli se VLEVO.
Tudy
A pokud nam v nedeli bude prat pocasi, tak pribydou dalsi. Zatim tezko rict. vcera bylo nadherne, dnes je zatazeno a nevlidno.
A postupne budu pridavat jeste do lednove trochu opozdene.
Pro zmenu tudy
A protoze mi nesla pridat videa, tak alespon tady.
Nejdriv Cliff
a pak neco z tunelu, to uz jsme vyjizdeli a vjeli na pudu zeme zaslibene :) a drzeli se VLEVO.
neděle 8. března 2009
Vsechno nej k MDZ
a zdravime i pany teda.
Nejdriv male vysvetleni, proc piseme tak malo. Tedy proc pise malo Martin, to vsichni vime, ale proc je toho ted tak malo i ode me. Bohuzel (bohudik?) toho neni moc noveho. Martin chodi do prace, ja si hledam praci.
Nase posledni vylety byly bud do Ikey nebo do samosky. Ale pristi vikend se nekam chystame, jen jeste nevime kam. A ten dalsi uz budeme na par dni v CR.
V pondeli jsme byli na veceri s Evou a sli jsme do thajske restaurace. Myslim, z ejsem pred vanoci psala o te indicke, jak to pekne palilo, i kdyz jsme si dali jidlo jen s jednou paprickou. Tentorkat si Eva s Martinem dali dvoupaprickove a ja nulapaprickove jidlo. Prekvpaive to moje bylo malem palivejsi nez jejich, ale nastesti to celkvoe porad palilo mene nez to indicke, tak jsme si pochutnali a prezili. Ve stredu zase jsem se pres den sesla s kamaradkou z VS a konecne jsem se dostala do Narodni knihovny (British Library), kde je to abslutne uchvatne. Prekvapilo me, ze budova je docela moderni. Takze jsem ji samozrejme na prvni pohled nepoznala. A pak jsem brouzdaly tak nejak po SOHO a okoli. Na Leicester Square, kde jsou hlavni Londynska kina, jsem zjistila, ze tam jsou take placky na zemi s obtisky slavnych hercu, tak jsem si jich par vyfotila a zvecnila se s moji milovanou Kate Winslet, tedy jejimi otisky. Fotky budou pozdeji, zatim jen jedna s Kate :)
Pokud jde o filmove okenko, tak jsme videli konecne film The Reader (s Kate - dostala za nej ted Oskara) a stejne jako jeji Revolutionary Road to bylo pekne narocne. Takze se ted tesime na premieru Marley & Me (s Jennifer Aniston) , nejen o souziti se psem. Ctu ted knizku, podle ktere to natocili a je to moc pekne. Psi povaha je castecne velmi univerzalni.
Coz mi pripomina, ze dnes jsme videli kus americkeho poradu Dog Whisperer. Je to neco jako v CR to o neposlusnych detech, tak tady chodi odbornik pomahat s neposlusnymi psy. Cliff by samozrejme nic takoveho nepotreboval, to jen tak ze zajmu. Jinak teda videli jsme tu i ten s detmi a to byla teprve sila.
A nevim, jestli jsem minule psala, ze jsem konecne objevila tvaroh! Akorat vedou jen nizkotucny. Tak ted pecu tvarohovou babovku a jsem teda zvedava. Vzdy jsem ji delala z plnotucneho z Madety. Take jsme videli i chleba, co se jmenoval German Type, tak priste vyzkousime, byl sice tvrdsi, nez jsou vsechny ty jejich, ale zase mi prisel uz tvrdy moc. Ze bude hodne hutny. Nakonec jsme si koupili nejaky orechovy. Mame jeste totiz v mrazaku kus toho od Evy.
A nesmim zapomenout na pocasi. Dnes jsem pekne cesotu z nakupu zmokli, teda pri vykladani z auta, zaclo lit, kdyz jsme vylezli ze samosky. Ale vcera i behem tydne bylo pekne, tak jsem vcera trenovali, kudy budeme chodit vencit Cliffa. Musim rict, ze na Chodove to ma teda na prochazeni zelenejsi. Ale tak snad pres leto nebude zablaceny Epping Forrest a na dlouhe prochazky budeme moci chodit tam. A pristi bydleni bude se zahradkou, takze se tam pekne vybeha.
Tak jeste jednou krasny svatek vsem zenam a dodatecne vse nej vsem nasim Miroslavum a jednomu Tomasovi.
Pa
Janine
Tady pak budou breznove fotky:
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Brezen2009?authkey=Gv1sRgCNT_zdGTmee2hwE&feat=directlink
Nejdriv male vysvetleni, proc piseme tak malo. Tedy proc pise malo Martin, to vsichni vime, ale proc je toho ted tak malo i ode me. Bohuzel (bohudik?) toho neni moc noveho. Martin chodi do prace, ja si hledam praci.
Nase posledni vylety byly bud do Ikey nebo do samosky. Ale pristi vikend se nekam chystame, jen jeste nevime kam. A ten dalsi uz budeme na par dni v CR.
V pondeli jsme byli na veceri s Evou a sli jsme do thajske restaurace. Myslim, z ejsem pred vanoci psala o te indicke, jak to pekne palilo, i kdyz jsme si dali jidlo jen s jednou paprickou. Tentorkat si Eva s Martinem dali dvoupaprickove a ja nulapaprickove jidlo. Prekvpaive to moje bylo malem palivejsi nez jejich, ale nastesti to celkvoe porad palilo mene nez to indicke, tak jsme si pochutnali a prezili. Ve stredu zase jsem se pres den sesla s kamaradkou z VS a konecne jsem se dostala do Narodni knihovny (British Library), kde je to abslutne uchvatne. Prekvapilo me, ze budova je docela moderni. Takze jsem ji samozrejme na prvni pohled nepoznala. A pak jsem brouzdaly tak nejak po SOHO a okoli. Na Leicester Square, kde jsou hlavni Londynska kina, jsem zjistila, ze tam jsou take placky na zemi s obtisky slavnych hercu, tak jsem si jich par vyfotila a zvecnila se s moji milovanou Kate Winslet, tedy jejimi otisky. Fotky budou pozdeji, zatim jen jedna s Kate :)
Pokud jde o filmove okenko, tak jsme videli konecne film The Reader (s Kate - dostala za nej ted Oskara) a stejne jako jeji Revolutionary Road to bylo pekne narocne. Takze se ted tesime na premieru Marley & Me (s Jennifer Aniston) , nejen o souziti se psem. Ctu ted knizku, podle ktere to natocili a je to moc pekne. Psi povaha je castecne velmi univerzalni.
Coz mi pripomina, ze dnes jsme videli kus americkeho poradu Dog Whisperer. Je to neco jako v CR to o neposlusnych detech, tak tady chodi odbornik pomahat s neposlusnymi psy. Cliff by samozrejme nic takoveho nepotreboval, to jen tak ze zajmu. Jinak teda videli jsme tu i ten s detmi a to byla teprve sila.
A nevim, jestli jsem minule psala, ze jsem konecne objevila tvaroh! Akorat vedou jen nizkotucny. Tak ted pecu tvarohovou babovku a jsem teda zvedava. Vzdy jsem ji delala z plnotucneho z Madety. Take jsme videli i chleba, co se jmenoval German Type, tak priste vyzkousime, byl sice tvrdsi, nez jsou vsechny ty jejich, ale zase mi prisel uz tvrdy moc. Ze bude hodne hutny. Nakonec jsme si koupili nejaky orechovy. Mame jeste totiz v mrazaku kus toho od Evy.
A nesmim zapomenout na pocasi. Dnes jsem pekne cesotu z nakupu zmokli, teda pri vykladani z auta, zaclo lit, kdyz jsme vylezli ze samosky. Ale vcera i behem tydne bylo pekne, tak jsem vcera trenovali, kudy budeme chodit vencit Cliffa. Musim rict, ze na Chodove to ma teda na prochazeni zelenejsi. Ale tak snad pres leto nebude zablaceny Epping Forrest a na dlouhe prochazky budeme moci chodit tam. A pristi bydleni bude se zahradkou, takze se tam pekne vybeha.
Tak jeste jednou krasny svatek vsem zenam a dodatecne vse nej vsem nasim Miroslavum a jednomu Tomasovi.
Pa
Janine
Tady pak budou breznove fotky:
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Brezen2009?authkey=Gv1sRgCNT_zdGTmee2hwE&feat=directlink
úterý 17. února 2009
Navstevnici
Kuk vsem,
posledni dobou jsem nemela moc casu psat a Martin ho mel jeste mene.
Takze co je noveho. Prvni vikend po prijezdu jsme se chystali na nejake ty nakupy zbytku veci do bytu, ale Martina bolela zada, tak jsme to odlozili. Minule pondeli si tak povidam s Evou (na svatbe vam prodavala losy do tomboly) a protoze mela volno, tak jsme vymyslely, ze by na par dni prijela. takze jsme od stredy do nedele meli velmi milou navstevu. Dovezla nejen sebe, ale i hodnotne dary jako napriklad pul kila cokolady a CHLEBA!
Jako nejvtipnejsi cast pobytu bychom asi oznacili patek odpoledne, spis vecer. Tesili jsme si, jak si udelame pekny fondue vecer, kdyz uz jsme si ten nas masovy zazrak sem dovezli. Martin sice bystre odhalil, ze asi nemame gel na topeni, ale naivne jsme se domnivali, ze ho proste nekde koupime. Takze jsme v patek vecer s Evou litaly po Oxford street, kdyz uz jsem fakt chtely dom, a ptaly se na gel. Tak nebyl. Vzdy rekli, ze bud vubec nevedou nebo sice vedou, ale uz nekolik tydnu nebo mesicu neni. Takze misto fondue byla panev a gel si budeme muset koupit pres net.
Mnohem zabavnejsi byl sobotni vylet. Vytahli jsme auto a jeli k mori. Nasim cilem bylo mestecko Southend on Sea a trvalo nam to asi 45 minut. Prekvapive byl docela provoz. Viditelne to je oblibena destinace. Meli jsme krasne pocasi, prosli jsme se po nejdelsim odpocinkovem mole na svete a uzivali si slunicka a morskeho vzduchu. Na obidku v mistni taverne Martin konecne ochutnal Fish & Chips. Cestou zpatky jsme se zajeli podivat na nedaleky ostruvek Two Tree Island, kde jsme nasli dokonale misto pro Cliffa. Viditelne hojne uzivane pejskari v okoli. Na mole jsou totiz psi zakazani :(
A v nedeli nas Eva bohuzel opustila. Fotky si mzuete prohlidnout pekne v unorove galerii.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Unor2009?authkey=TgFJMWO84hY#
A ted uz je zase pracovni tyden, jak brouzdam po inzeratech a hledma praci, Martin do ni chodi. Pocasi je pekne, nad nulou, ted treba deset stupnu. pres den docela sviti slunicko. Prselo naposledy ve ctvrtek vecer, kdyz jsme se s Evou vydaly do kina (k tomu byla jeste priserna zima). Nastesti to mame jen kousek. A tak predevsim damam muzu doporucit moc pekny film He's just not that into you s Jennifer Aniston a dalsimi. A nevim, jak kina ve meste, ale u nas zacina vzdy presne pul hodinu po ohlasenem zacatku. Takze kdyz se jde na film od 17:00, tak v 17:10 zacnou reklamy, v 17:20 upoutavky a v 17:30 film. Mistni uz to maji dost zmakle, takze my, kteri tam jsme na takovy film v 16:50-55, jsme prvni pul hodinu v sale vzdy sami :)
A snad budu mit zitra dost casu a sily v ruce a popisu konecne nasi dobrodruznou vyrpavu z CR do UK :)
Mejte se, smejte se,
Janine
PS: Tak vsechny fotky konecne doplnene a dostatecne popsane.
posledni dobou jsem nemela moc casu psat a Martin ho mel jeste mene.
Takze co je noveho. Prvni vikend po prijezdu jsme se chystali na nejake ty nakupy zbytku veci do bytu, ale Martina bolela zada, tak jsme to odlozili. Minule pondeli si tak povidam s Evou (na svatbe vam prodavala losy do tomboly) a protoze mela volno, tak jsme vymyslely, ze by na par dni prijela. takze jsme od stredy do nedele meli velmi milou navstevu. Dovezla nejen sebe, ale i hodnotne dary jako napriklad pul kila cokolady a CHLEBA!
Jako nejvtipnejsi cast pobytu bychom asi oznacili patek odpoledne, spis vecer. Tesili jsme si, jak si udelame pekny fondue vecer, kdyz uz jsme si ten nas masovy zazrak sem dovezli. Martin sice bystre odhalil, ze asi nemame gel na topeni, ale naivne jsme se domnivali, ze ho proste nekde koupime. Takze jsme v patek vecer s Evou litaly po Oxford street, kdyz uz jsem fakt chtely dom, a ptaly se na gel. Tak nebyl. Vzdy rekli, ze bud vubec nevedou nebo sice vedou, ale uz nekolik tydnu nebo mesicu neni. Takze misto fondue byla panev a gel si budeme muset koupit pres net.
Mnohem zabavnejsi byl sobotni vylet. Vytahli jsme auto a jeli k mori. Nasim cilem bylo mestecko Southend on Sea a trvalo nam to asi 45 minut. Prekvapive byl docela provoz. Viditelne to je oblibena destinace. Meli jsme krasne pocasi, prosli jsme se po nejdelsim odpocinkovem mole na svete a uzivali si slunicka a morskeho vzduchu. Na obidku v mistni taverne Martin konecne ochutnal Fish & Chips. Cestou zpatky jsme se zajeli podivat na nedaleky ostruvek Two Tree Island, kde jsme nasli dokonale misto pro Cliffa. Viditelne hojne uzivane pejskari v okoli. Na mole jsou totiz psi zakazani :(
A v nedeli nas Eva bohuzel opustila. Fotky si mzuete prohlidnout pekne v unorove galerii.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/Unor2009?authkey=TgFJMWO84hY#
A ted uz je zase pracovni tyden, jak brouzdam po inzeratech a hledma praci, Martin do ni chodi. Pocasi je pekne, nad nulou, ted treba deset stupnu. pres den docela sviti slunicko. Prselo naposledy ve ctvrtek vecer, kdyz jsme se s Evou vydaly do kina (k tomu byla jeste priserna zima). Nastesti to mame jen kousek. A tak predevsim damam muzu doporucit moc pekny film He's just not that into you s Jennifer Aniston a dalsimi. A nevim, jak kina ve meste, ale u nas zacina vzdy presne pul hodinu po ohlasenem zacatku. Takze kdyz se jde na film od 17:00, tak v 17:10 zacnou reklamy, v 17:20 upoutavky a v 17:30 film. Mistni uz to maji dost zmakle, takze my, kteri tam jsme na takovy film v 16:50-55, jsme prvni pul hodinu v sale vzdy sami :)
A snad budu mit zitra dost casu a sily v ruce a popisu konecne nasi dobrodruznou vyrpavu z CR do UK :)
Mejte se, smejte se,
Janine
PS: Tak vsechny fotky konecne doplnene a dostatecne popsane.
pondělí 2. února 2009
Zapadli snehem
Tak nez se dostanu k tomu, abych poradne vylicila nasi cestu, musim zacit tim, ze jsem moc rada, ze jsme jeli v sobotu, protoze v nedeli by to bylo horsi a dnes bychom asi ani nedojeli.
V noci nasnezilo vic jak deset cisel a je tu z toho kalamita. Martin nesel do prace, protoze busy nejezdi vubec a metro napul. Na letistich take chaos, bud jsou uplne zavrena, nebo maji lety priserne zpozdeni.
Lide si tu neumi ani spravne odhrabat auta, vsichni jezdi s haldou snehu na strese. A spis teda nejezdi. Nebo jeden jel a mel pustene blikacky. Tak snad to brzy polevi.
Pro ilustraci pridavam par fotek. Pry 18 let tu tak nesnezilo.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/LondynLeden2009?authkey=6cagEh6TX5w&feat=directlink
V noci nasnezilo vic jak deset cisel a je tu z toho kalamita. Martin nesel do prace, protoze busy nejezdi vubec a metro napul. Na letistich take chaos, bud jsou uplne zavrena, nebo maji lety priserne zpozdeni.
Lide si tu neumi ani spravne odhrabat auta, vsichni jezdi s haldou snehu na strese. A spis teda nejezdi. Nebo jeden jel a mel pustene blikacky. Tak snad to brzy polevi.
Pro ilustraci pridavam par fotek. Pry 18 let tu tak nesnezilo.
http://picasaweb.google.co.uk/JanineKel/LondynLeden2009?authkey=6cagEh6TX5w&feat=directlink
neděle 1. února 2009
kuk
Ahoj mami a tati,
dojeli jsme dobre. Mame se dobre. Vari nam dobre. Pocasi je dobre. Mejte se dobre, z tabora zdravi ...
Neuveritelne se stalo skutkem. Rano jsme vyjeli z CR a asi pred hodinou dorazili do Londyna.
Podrobnosti priste, jsme uplne mrtvi. Jsme radi, ze jsme doma a jdeme padnout za neci vlast.
Janine
dojeli jsme dobre. Mame se dobre. Vari nam dobre. Pocasi je dobre. Mejte se dobre, z tabora zdravi ...
Neuveritelne se stalo skutkem. Rano jsme vyjeli z CR a asi pred hodinou dorazili do Londyna.
Podrobnosti priste, jsme uplne mrtvi. Jsme radi, ze jsme doma a jdeme padnout za neci vlast.
Janine
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
